Ples ISŠ se v Rakovníku pořádal po delší době. Jak to vlastně bylo předtím?

Maturanti a absolventi své plesy pořádali, ale ne tady v Rakovníku. Většinou v okolních obcích, například v Lubné.

Co vás vedlo k tomu, letos uspořádat ples tady?
Jsme taková organizačně schopná generace, obzvlášť naše třída, takže jsme za to vzali a přemluvili jsme další dvě třídy 2. NB (druhá nástavba, obor podnikání) a 3. B (obor kuchař, číšník), aby se k nám přidaly. Třeťáky jsme museli přemlouvat trochu více.

Kolik lidí zvládne připravit takový ples?
Dohromady to vychází asi na osmatřicet lidí. Nejvíce se přípravám věnuje asi deset lidí.

Kdy jste začali s přípravou celé akce?
V prváku, v září minulého školního roku jsme začali vybírat peníze na ples. Pak jsme se nepohodli, tak jsem všechny peníze vracel. Ale nedalo mi to, takže jsem všechny přemluvil a šli jsme do toho znovu koncem minulého školního roku.

Ples se nesl v duchu třicátých let minulého století. Koho to napadlo?
Třicátá léta jsem si tak trochu prosadil já. Pak přišly děvčata z druhé nástavby s nápadem, oživit to různými sladkostmi, takže vznikla sladká třicátá. Proto jsme sál i stoly vyzdobili bonbóny, lízátky a podobně.

Proč zrovna třicátá léta? Není to pro vás už dávno?
Třicátá léta jsou elegantní, pro mne moc zajímavá doba. Moc se mi líbí.

Inspirují vás nějaké filmy nebo dokumenty?
Hlavně film Velký Gatsby. Když jsme se na něj podívali, bylo to jasné. Spolužáci se nenechali přemlouvat moc dlouho. Českých filmů z té doby znám několik. Znám hlavně písničky s Oldřichem Novým a podobně. Ty jsou úžasné.

Na plese hraje velký swingový orchestr For Evergreens z Rožmitálu pod Třemšínem. Jak se vám ho podařilo sehnat?
To byla náhoda. U nás na plese v Olešné jsem potkal pána z Rožmitálu. Slovo dalo slovo a on mi prozradil, že zná swingový orchestr. Domluvili jsme se a orchestr sem přijel. Vystřídá ho kapela Dlouhá noc a v závěru plesu diskotéka.

Plesu předcházelo hodně dalších zajímavých akcí. Jak ty vznikaly?
Přemýšleli jsme, jak připravit pozvánku, až nás napadlo natočit scénku. Pak se to celé rozvinulo ve velký projekt. Oslovili jsme vedoucího z restaurace Šalanda a vedení Železničního muzea v Lužné, aby nám poskytli prostory pro natáčení a fotografování. Dostali jsme to jako sponzorský dar, zároveň s prohlídkou muzea. Podpořily nás ještě další firmy, například výrobou skleniček na přípitek. Všem, kteří nás nějak podpořili, bychom chtěli poděkovat.

V železničním muzeu jste také natáčeli?
Tam jsme jen fotili. Bohužel, bylo špatné počasí, mrholilo, proto se s kamerou venku příliš točit nedalo. Každý si vybral, jak chce být vyfocen. Měli jsme připravené historické lokomotivy a historický vagón. Udělali jsme fotky například, jak jedeme vlakem a máváme z okna, sedíme na kufrech a podobně. Fotografie jsme použili při výzdobě sálu a použijeme je také na tablech v závěru roku. Určitě je dáme na DVD z našeho plesu. Budou také na webových stránkách naší školy.

V Šalandě vzniklo vlastně dobové video. Jak náročné byly přípravy, shánění kostýmů a rekvizit?
Rekvizity jsme sháněli, kde se dalo. Spolužáci se ptali doma, u babiček. Šaty si pořídily samy spolužačky, různě si je upravily. Z Tylova divadla jsme měli půjčené kabáty.

Podařilo se vám sehnat něco opravdu zajímavého?
Největší a nejhezčí kuriozitou bylo historická tatra od Jana Minaříka z Pšovlk. Zároveň s ní přivezl originální kufr s popiskami a štítky, kde všude byl. Má dokonce i původní jmenovku.

Jak dlouho trvalo natáčení v Šalandě?
Video točil Libor Jiřinec. Byla s ním výborná spolupráce. Točili jsme na podzim od šesti od rána, protože jsme museli vše stihnout do otevírací doby. Už nebylo příliš teplo, ráno asi dva stupně pod nulou. Na náměstí se zrovna konaly trhy. Lidé se divili, co se v Šalandě děje. Nafotili jsme spoustu fotek a pak se vrhli na natáčení. To byla legrace. Scénář jsem měl v hlavě. Začíná pohodovým ránem v restauraci. Příchozí si dají venku ranní cigárko. Lidé se dobře baví. Přitom se tam pašují různé sladkosti a bonbóny. Autem tam přijel náš třídní učitel Jaroslav Krob přivezl bonbóny, předal je číšníkovi. Ten je schoval na bar. Vstoupil tam spolužák Petr Brož, vzal si nějaké bonbóny. Pak bar přepadli dva ozbrojení muži. Chtěli ony bonbóny. Číšník je odmítl vydat, tak muži začali střílet…

Podle vašich slov byly přípravy opravdu náročné a důkladné…
Snažili jsme se, aby nás nikdo nepomluvil. Chtěli jsme ukázat, že i když jsme z Jirkova, nejsme žádní hlupáci. Myslím, že se tu hlavně mluví o obchodní akademii a gymnáziu a naše škola je tak trochu na vedlejší koleji. Ale škola se hodně zvedla, díky vedení a pedagogům. Začíná být vidět. Jezdíme na soutěže, na zahraniční stáže. Chodím do ni vlastně už pět let, a za tu dobu pozoruji obrovskou změnu.