Ještě se mezi čtenáři najde někdo, kdo teď zaváhal, kdeže to pan Karel Majer požádal svou ženu o pomoc při výuce tanečních variací? Tak snad tedy pro generaci nejmladší:

Dům čp. 59/II na rohu dnešních ulic – Dukelských hrdinů a Čs. legií, dřívějších Dukelských hrdinů a 1. čsl. brigády, ještě dřívějších Petrovcovy a U městské váhy a ještě dřívějších Píseckého a Rudolfovy. A dojdeme takhle až k původním majitelům nádherného domu na Svatojilském předměstí – k rodině Bradských. Vážený pan Josef Bradský se ale v domě nenarodil, byl rodákem z Velíše u Jičína. Rakovnickým purkmistrem byl jmenován roku 1831. Jako první dal zřídit veřejné osvětlení města olejovými lampami, zasloužil se o vystavění budovy soudu, do níž pak byly z radnice přemístěny císařské úřady. V roce 1850 získal titul soudního prezidenta. Zemřel v Rakovníku roku 1875.
V domě, o němž je řeč, se 17. ledna 1833 narodil syn pana purkmistra - Václav Teodor Bradský (Teodor bylo jeho umělecké jméno). Studoval na rakovnické reálce, stal se učitelem zpěvu, hudebním skladatelem a operním pěvcem. Později působil v Německu, byl členem královského pěveckého sboru v Berlíně a též jmenován dvorním skladatelem pruského prince Jiřího. Je autorem několika oper a melodií.
Zemřel 10. srpna 1881 v Berlíně, kde je i pochován.

Z první poloviny dvacátého století si pamětníci připomenou ve dveřích na rohu truhlářství Jana Cardy. Nová část budovy zde stojí od roku 1935. Ale především – sem, do prostor domu s číslem popisným 59, prababičky chodívaly tancovat. A neřeklo se tu jinak než „nároďák“. Tak jako už svůj dům měla strana komunistů a lidovců (tzv. dělňák a liďák), Československá strana národně socialistická se ho dočkala také.

Ne však na dlouho. Po druhé světové válce objekt patřil městu a brzy se mu dostalo oficiálního pojmenování Dům osvěty.
Osvěťák
Taneční kursy tu ovšem nekončily. To už mladé slečny a pány vede ke společenskému chování a základním tanečním krokům například pan Vladislav Karban a v pokladně pamatujeme paní Hradcovou. Dům osvěty žil naplno, jiný kulturní stánek, mimo „dělňáku“, „Tyláku“ a Klubu mládeže, v Rakovníku zatím nestál. V šedesátých letech sem omladina mířila každou středu na tzv. Hrátky, pořádaly se tu i výstavy, v osmdesátých letech přibyly (podle televizního vzoru) pořady s názvem Křeslo pro hosta (usedla do něho například spisovatelka a tehdy poslankyně za náš okres Valja Stýblová, herec Jiří Bartoška či bratr spisovatele Oty Pavla - Hugo), při takzvaných přehrávkách se tu zapotili muzikanti a nezapomenutelné jsou v Osvěťáku navždy koncerty, například Yvetty Simonové a Milana Chladila s orchestrem Ferdinanda Havlíka, skupin Plavci, Fešáci, Zelenáči či Groš s Pavlem Bobkem.

Autor: Monika Pokorná