Vždy nejprve poutavě představil skladatele a skladbu, pak zasedl ke klavíru a hrál. A jak! S fenomenální pamětí a technikou, navíc sympaťák, jak by ho zhodnotili posluchači v kravatách, nebo „pěknej mužskej“, jak to pro změnu špitla pusa dívčí.
Michal Rezek předstoupil před posluchače a hned v první větě vyjádřil radost, že se hudba pomalu navrací ze stadionů do komorních prostor a že jsou dokonce lidé, kteří místo sledování kopané přijdou na koncert (no nebylo nás zase až tak moc). Snad i proto, aby za to náležitě ty přišlé odměnil, zahrál přímo nadpozemsky.
Nejprve Beethovenovu Appassionatu f moll a Lisztův Les Funérailles, po přestávce ještě Janáčkovu Sonátu 1. 10. 1905 a virtuózní a po všech stránkách náročné Brahmsovy Variace a fugu na Haendlovo téma.
Konec? Jistě by se na klavíristu po takovém výkonu nikdo nezlobil. Petr Rezek se ale jen nad dobře odvedenou „prací“ usmál, přivoněl ke karafiátu, poděkoval za potlesk a s chutí ještě přidal dva mistrovské kusy.
Michal Rezek (1965) pochází z hudební rodiny. Učňovská léta (housle a klavír) si odehrál v Plzni. V roce 1986 začal se studiemi na pražské AMU, v letech 1990 – 1992 absolvoval mistrovskou třídu na Vysoké hudební škole v Mnichově. Všude s nejlepším možným výsledkem. Není proto divu, že o muzikanta takovýchto kvalit je nebývalý zájem. Vystupuje jako sólista, doprovod, komorní hráč i jako sólista orchestrálních koncertů.
Spolu s houslistou Pavlem Šporclem získal například cenu Bohuslava Martinů na festivalu v Karlových Varech a má za sebou víc jak 1400 koncertů v zemích Evropy, v Koreji a v Japonsku.
Působí jako profesor sólového klavíru na Pražské konzervatoři.

AUTOR: IVO MIČKA