Pochopitelně nás také zajímalo, zda zaznamenali v loňském roce nějaký případ napadení některé posádky záchranářů ať už z Rakovníka, Nového Strašecí či Roztok. „Naštěstí jsme se nesetkali s napadením, které by způsobilo kolegům pracovní neschopnost, ale před pár dny jsme tu měli situaci, kdy jsme při výjezdu řešili agresivního pacienta. Pod vlivem alkoholu napadal kolegy v sanitě. Za pomoci policie se tohoto člověka podařilo zpacifikovat dřív, než stačil někoho zranit nebo něco v autě rozbít," popsal Leoš Klik. Jinak se prý ale samozřejmě velmi často setkávají s verbálními ataky. „S tím nic neuděláte. To už většina záchranářů nepovažuje ani za něco výjimečného. Doufám ale, že zůstane u nadávek a pokřikování bez překročení hranice, kdy bychom byli já nebo kolegové někým zraněni," konstatoval Leoš Klik
Někdy ale přicházejí i milejší okamžiky, to když se záchranáři dočkají poděkování. „Občas nám lidé poděkují a velmi nás to potěší. Bývalí pacienti nebo jejich rodiny dokonce někdy přijdou i na stanoviště. Jinak dostáváme většinu pochval e-mailem, což ale nesnižuje jejich hodnotu. Vždy poděkování posádce, které se to týká, tlumočíme. V řadě případů ale lidé děkují nemocnici a personálu, který se jim věnoval, a na první pomoc si nikdo nevzpomene. Ale tak to prostě chodí," uvedl primář Klik.
Středočeská záchranka má ve svých řadách takzvané krizové interventy. To jsou záchranáři, kteří jsou proškoleni na poskytnutí první psychické pomoci zasaženým osobám. „Situace, na jejichž eventualitu jsou naši záchranáři za svou praxi již připraveni, jedná se konkrétně například o resuscitaci se špatným koncem, jsou pro okolí a příbuzné zemřelého bez pomoci mnohdy naprosto nezvládnutelné. Intervent tak vystřídá posádku a provází příbuzné první dobou bolestného procesu truchlení, nebo jim pomůže těžkou situaci pochopit," vysvětlil Leoš Klik s tím, že krizového interventa vyžaduje vždy lékař po dohodě s dotčenými osobami na místě zásahu, protože s intervencí musí souhlasit alespoň jedna osoba na místě události.
Záchranáři ale mají i interventy (peery), kteří podobnou službu poskytují směrem „dovnitř" – svým kolegům záchranářům třeba po skutečně psychicky náročném zásahu. Intervent o všech těchto vybočujících situacích v kraji ví a obvolá sám jejich přímé účastníky: doktora, sestry, nebo řidiče. Zeptá se, zda nechtějí pomoci. „Říkáme si, že jsme silní, ale to není zcela pravda. Nikdy si nezvyknete na tragédie a mám pocit, že se všechno to prožité neštěstí a lidské bolesti stejně v člověku hromadí. Jsme normální lidé, nejsme bezcitná individua, roboti, se kterými častá přítomnost bolesti a neštěstí nic neudělá," dodal pro Rakovnický deník Leoš Klik.
