Zástupce státního okresního archivu Jan Černý nejprve četbou z kroniky Ferdinanda Malce, kterou přichystal do tisku, uvedl přítomné do roku 1841, do kulturní atmosféry, v níž byla spolkem čtenářským v prostorách děkanství založena a 28. února ranhojičem doktorem Štemberou zahájena činnost městské rakovnické knihovny.

Ředitelka knihovny Milena Křikavová poté svým vystoupením přeskočila desítky let a vkročila do žhavé současnosti. Knihovna disponuje dvěma odděleními – pro dospělé a pro děti a mládež – a informačním střediskem. V průměru denně odbaví 195 čtenářů, ale celkově včetně dotazů a návštěvníků v informačním středisku projde knihovními prostorami denně na 519 osob.

Nastává vrcholný okamžik slavnosti, odhalení busty spisovatele Karla Čapka jejím dárcem a autorem, akademickým sochařem Miroslavem Pangrácem. Nejprve vtipně vylíčil celou historii Čapkovy podobizny.

V roce 1987 se seznámí s předsedou Společnosti bratří Čapků, hercem Vlastimilem Fišarem, který ho požádá o vytvoření pomníku bratří Čapků do prostoru před Divadlo na Vinohradech.

Miroslav Pangrác se s chutí pustí do díla, ale když dokončí prvního z bratrů - Karla, dozví se, že pomník byl po Fišarově smrti zadán sochaři Opočenskému. Přesto Čapkova busta v ateliéru dlouho neosiří a enormní zájem o ni projeví Národní muzeum, chybí mu v panteonu českých osobností. A taky peníze.

Miroslav Pangrác muzeu Čapka věnuje, aspoň tu jeho předešlé soše Karla Havlíčka Borovského nebude smutno. „A když jsem ho věnoval jim, tak ho daruju i rakovnické knihovně, svému rodnému, milovanému městu,“ sděluje za potlesku šestaosmdesátiletý rakovnický sochař s dodatkem, že by Karlu Čapkovi slušel bronz.

Paní ředitelka ještě naznačí lákavou knihovní budoucnost. Rýsuje se výstavba nové knihovny na rohu náměstí a jedno z oddělení ponese Čapkovo jméno. Vévodit mu bude právě Pangrácův Karel Čapek, a možná i bronzový.

Z hostů se ujímá slova místostarosta Rakovníka Jan Švácha a ani jeho slova nemine srdečný potlesk: „My, co na radnici dnes sedíme, budeme knihovnu podporovat i do budoucna,“ slíbí a poděkuje paní Mileně Křikavové za její úsilí, za to, že naše knihovna oproti jiným větším městům vzkvétá, žije.

Ne všichni přátelé rakovnické knihovny (mezi nimi akademický malíř Václav Zoubek, architekt budoucí knihovny Karel Zuska, knihovníci na penzi i z okolních obcí) se dostávají ke slovu, ale nachystaný pěvecký sbor Ráčku nelze přehlédnout.

Oblečeni stylově do triček s velkou stosedmdesátkou na hrudi poblahopřejí knihovně třemi svěžími písněmi. Být přítomen nezbedný bakalář Pička, jistě by zvolal: „Dobře si vedete, knihovnice rakovnické!“

Autor: Ivo Mička