Ten se totiž ještě před samotným aktem přítomným svěřil, že den před křtem, třináctého září, se stal po deváté dědečkem. Má tudíž se čtením pohádek velikou praxi. Protože je jeho spotřeba pohádkových knih veliká, byl velmi rád, že si pokřtěnou knihu bude moci odnést domů. Tím pádem se dá předpokládat, že vnoučata Jana Kačera budou mezi prvními, kdo nové pohádky uslyší.

Zároveň vyslovil jedno přání, požádal autora, zda by pro jeho nejmladší vnouče nenapsal také jednu pohádkovou knihu. Toto milé přání David Laňka s radostí přijal.

To, jak se Jan Kačer rozhodoval, zda má knihu pokřtít, či ne, vysvětlil následujícími slovy: „Když mě pan Laňka oslovil, jestli bych mu knihu nepokřtil, byl jsem zvědavý na text. Říkal jsem si, že někdo s tak poetickým jménem by přece nemohl napsat nějakou blbinu. A když mi pak kniha přišla a já jsem viděl, že ilustrace jsou od paní Vydrové, řekl jsem si: Tak už to chápu - Laňka, Vydrová, Kačer, hodil jsem se jim do zvířecí party. Každopádně ta kniha je velmi půvabná, poetická, a tak jsem roli kmotra rád přijal.“

Pohádky pro dospělé děti a nedospělé dospělé ilustrovala Markéta Vydrová, stejně jako autorovu předchozí knihu Příhody Billa Madlafouska. V té se malý školák přestěhuje z Prahy do Nového Strašecí. Nejprve se mu to nijak nezamlouvá, ale pak si tu najde několik kamarádů a založí s nimi pravou kamarádskou partu.

Ta samozřejmě nesmí chybět u žádné lumpárny, která se odehrává v novostrašecké škole nebo ve městě a okolí.
Bill Madlafousek už si našel mnoho spokojených čtenářů.