Maškary se nastrojily v místním pohostinství U Krtka a pak zvesela za doprovodu harmonikáře Richarda Svítila vyrazily hned vedle na obecní úřad, kde jim starosta Jaroslav Rambousek udělil povolení k pořádání masopustního veselí.

Průvod

„Kobylo, vpřed! Teď k dalšímu stavení nás veď, kde hodovat a veselit se budeme a celou vesnici s tebou projdeme,“ vyvolávali strakatí a celý průvod se posunul k dalšímu stavení.

„Ať je šiška, nebo bába, moje huba všecko ráda. Ať je bába, nebo šiška, moje huba všechno stříská,“ přednášejí strakatí před každým stavením. Tady je čekalo malé občerstvení a přípitek na zdraví. A už medvěd popadl hospodyni do tance. To pro zdraví. Čiperní kominíci hned každému očernili tváře, to pro štěstí.

Staré báby, a že se jich tu sešlo dost, využily každé příležitosti a zvesela tančily s přítomnými muži. Však jim jejich dědkové patřičně vyčinili!

Průvod pokračoval dál. Harmonika hrála do kroku, všichni zpívali. Jen u hřbitova všechno zmlklo.

Masky na památku všech zesnulých obešly potichu kruh. Uvnitř byla kobyla, brůna a smrtka. Dál s muzikou pokračovaly až za hřbitovem.

Pochování kobyly

Po průvodu ještě celý masopust neskončil. Masky dorazily zpět na sál pohostinství U Krtka. Kobyle zbývají poslední chvíle. Maškary přicházejí na parket za zpěvu masopustní písničky.

V půlkruhu si všichni připili s ostatními. Slovo má hlavní laufr: „Chcípla nám kobyla, táhla nás celou vsí a každý to dobře ví. Teď už my jí pochováme a klid jí za to popřejeme.“ Všechny maškary odříkaly kobyle na rozloučenou modlitbu.

„Máme smutek a zármutek, masopust nám rychle utek,“ přednesl ještě hlavní laufr. Pak se všichni odmaskovali, a začala volná zábava při dobré muzice.

Masopust v Krtech připravil místní sbor dobrovolných hasičů. V průvodu jste mohli potkat všechny tradiční masky. V čele šlo pět strakatých, neboli laufrů, pak tři slamáci, kominíci, medvěd s policajtem, ženich s nevěstou, brůna, žid, báby, kuchaři, dědkové, kobyla s doktorem a průvod uzavíraly smrtky.

Vše kolem Krtského Masopustu za všechny aktéry vysvětlila Irena Lebedová: „Snažili jsme se dodržet vše jako při tradičním lidovém masopustu, hledali jsme v různých pramenech. O tom středočeském se toho moc nedochovalo. Něco jsme převzali z jihočeského. Také jsme hledali na internetu a podobně.“

Přípravy vždy zaberou několik dní. Letos například slamění dostali nový kabát, jenže o žních nikdo nemyslel na to, že bude potřeba na jaře sláma. I tak to všem třem ohromě slušelo. Velkou práci daly papírové růžičky na čepicích strakatých. „Letos jsme je nepředělávali, ale loni ano, protože jsme rok před tím parádně zmokli,“ dodala Irena Lebedová.