Každý pátek
Modeláři se scházejí pokaždé v pátek odpoledne. Většinou pod jejich rukama vznikají moduly, to znamená kolejiště s okolní krajinou. Staví se na jednotlivých dílech předepsaných profilů. Ty se dají spojovat do sebe, takže se vlastně může připojit kdokoliv a tím vznikne různě dlouhé kolejiště. Například při sobotním Dni otevřených dveří vlaky jezdily po třicet pět metrů dlouhém kolejišti.

Soutěž
Kromě modulů staví mladí železničáři podle svých schopností budovy nebo soutěžní modely. Soutěže pořádá Svaz modelářů České republiky. S čím účastníci soutěží, vysvětlil Jiří Berka, vedoucí kroužku železničních modelářů v Jesenici: „Soutěží buď s jednotlivými vozidly, to znamená s vagónem nebo lokomotivou. Dále se stavbami, nebo také s jednotlivými segmenty.

Soutěže jsou odstupňované. Nejprve je krajská, pak celostátní i mezinárodní. Na té skončil v Lipsku v loni roce šestnáctiletý Daniel Skála."

Kolejiště doma nepotřebují
Při pohledu na dlouhé kolejiště každého hned napadne, že tito nadšenci potřebují ke svému koníčku obrovský prostor. Ale členové jesenického kroužku nemusí mít nutně doma kolejiště. Podle slov Jiřího Berky se dostatečně vyřádí tady. V budově školy mají modeláři klubovnu s pořádným kolejištěm. Tu ještě vybudoval zakladatel kroužku Vladimír Zuska. Kolejiště se neustále zvětšuje, protože ho modeláři dodělávají.

„Starší části se poznají snadno. Je na nich zeleň. Ty nové jsou holé a na zazelenění teprve čekají," vysvětloval Berka. Taková holá, ale s velkým depem je zatím replika nádraží Žatec – západ. Postavit jeden modul trvá při intenzivní práci deset až čtrnáct dní, podle toho, jak uschne lepidlo. Základ si modeláři nechávají dělat, hlavně čelo modulu musí být přesné, aby pasovalo s ostatními dohromady. Další se dodělává.

Materiál se dnes oproti době tak před pětadvaceti lety získává snadno. Dají se koupit i hotové stromy. Vše je ale otázkou peněz. Jeseničtí si je většinou vyrábějí sami. Jinak se dá vytvořit cokoliv, záleží na fantazii samotného tvůrce. Vedle zelených ploch, chmelnice i třeba žluté posekané pole pšenice. Na něm jsou dobře patrné i řádky slámy. „Řádky jsou vytvořené tkaničkami od bot nalepenými vespod," popisoval Jiří Berka.

On sám propadl železničnímu modelářství ve třinácti letech.
Nyní pro své vlaky doma vyčlenil prostor v garáži. Protože modelaří více jak čtyřicet let, v jeho sbírkách se najdou opravdu letité a historické vlaky.

Bydlí v Podbořanech, proto možná v kolejišti najdete vojenskou vlečku v Podbořanech. Krajina kolem je téměř přesnou replikou trati Plzeň – Žatec.