Miroslav Koutecký je kovář. Kovář, který si je dobře vědom toho, že pracuje s živými tvory a pokud se při práci s koňmi něco pokazí, je pak velice problematické chybu napravit.

Jak se to vlastně přihodilo, že se z vás stal kovář?

Mám střední zemědělskou školu a s kovařinou, jako s profesí, jsem začal vlastně až po revoluci. Tehdy totiž nebyli kováři. Kovařinu jsem dělal již předtím, ale koval jsem jen své koně a koně kamarádů.
Za tím, že jsem se začal kovařinou živit, je můj kamarád, který kovařinu dělal a přemluvil mě, abych si také pořídil výuční list.
Dělat kovařinu je určitě nejen velká dřina, ale je to v určitém směru i nebezpečné povolání. Měl jste nějaký vážnější úraz?
Na školním statku Bulovna mi třeba kůň přerazil nohu. No a taky mě pořádně kousnul osel.. On totiž nesnášel chlapy. Naštěstí to bylo v zimě a já byl nabalený. Ale i přesto mi udělal takovou jizvu, která je dobře znatelná ještě dodnes.
Každopádně si musím při téhle práci stále dávat pozor. Záleží na tom, jak mají lidi koně vychovaný.
Kůň má i osm metráků a vy jste proti němu jako nic. Jednou takhle kůň hrábnul a uhrábl mi kus kolena. Dnes už většinu koní, které kovám, dobře znám a oni zase znají mě. Objíždím většinou jen stálou klientelu.

Kde všude tedy máte mezi koňaři přátele a klienty?

Rakovnicko, Berounsko, Rokycansko. Nejdál jezdím k Tachovu. Tam třeba strávím kováním celý den. Mají tam hodně koní.

Jaké koně kováte?

Mám velký záběr od poníků až po těžké koně do lesa, plnokrevníky…. Vždy je to po domluvě s s majitelem jakou konkrétní podkovu chce, třeba i ortopedickou. Mám v dodávce malou kovárnu s plynovou výhní a vyrobím podkovy třeba i na místě. Když si nejsme jistí, kůň pokulhává, tak je pošlu s koněm na rentgen. Kování pak konzultujme s veterinářem.

Jaké problémy s kopyty mohou koně mít?

Třeba na ně majitelé kašlou a pravidelně je neupravují. Nebo může mít vrozenou vadu, špatné okování či poranění, chronické obtíže. Prostě cokoli a nic se nesmí zanedbat.

Můžete mi uvést příklad nějakého koně, kterého jste dostal z velkých zdravotních problémů?

Tehdy jsem jezdil do Plzně. Ten kůň doslova skákal o třech nohou.
Už ho odepsali. Dostal jsem ho do rukou já a on odešel, sice ještě malinko napadal, ale šel po čtyřech. Všichni tehdy říkali, že to není možný a dokonce jedna paní, co tam trénovala drezůru, měla slzy v očích.
On měl úzký těsný kopyto. Vyrobil jsem mu ortopedickou podkovu.

Jak často by se koni měly dávat nové podkovy?

Literatura udává šest až osm neděl, to je hranice. Někdo nechává staré podkovy i déle a to je špatně.

Mají lidé, kteří si pořizují koně, vždy dost zkušeností?

Jak kdo. Dám vám příklad, se kterým jsem setkal. Tři holky si na inzerát koupí levného koně, že na něm budou jezdit.
Dají za něj j deset tisíc korun a zjistí, že je chromý. Nejenže se nesvezou, ale přichází řada problémů. Volají střídavě veterináře a kováře. Peníze se rychle rozkutálejí. Navíc mají ustájení mimo domov.
Když jsou takové problémy měly by mít ustájení doma. Tady na Rakovnicku dáte za ustájení 3,5 tisíce, ale v Praze i 12 tisíc.
A pakliže mají koně doma, tak se zase o něj musí řádně starat. Pak jsou tu samé povinnosti. Nelze tedy vidět jen romantiku.

A ideální podmínky pro koně?

Kůň by měl být na pastvině. Mít plochu, aby se napásl a proběhl. Počítejme minimálně hektar půl na jednoho koně. Pak jsou psychicky vyrovnanější, ve větším klidu. Koně nejsou tak dlouho domestikovaní jako jiná zvířata. Necelých šest tisíc let, a to není tak moc.

Vy sám máte koně?

Já mám čtyři a přítelkyně tři. Je to hodně starostí. Jinak se ale staráme o dvacítku koní.