Dvanáct sekáčů se správně rozestavělo a zakouslo se do hustého už odkvétajícího porostu. Nebýt sluneční elektrárny vedle, byl by to obrázek jako ze starých časů. Sekáči se na to také patřičně ustrojili.

Ještě před tím se v šest ráno sešli na společné snídaně v roubence. Podávala se melta, domácí buchty od paní Cafourkové a domácí chléb. Ten ještě v noci upekli už známí místní pekaři v peci roubenky. Pak zástup vyrazil i s kosami na louku.

„Louka sahá až tamhle k těm ovocným stromům. Dokud to nelehne, tak se odsud nedostaneme, " na začátku s úsměvem rozdal pokyny starosta Tomáš Valer a sám se pustil do díla. Sekat se naučil sám, když koupil v Nouzově statek se stodolou, tak aby do ní měl co dát. „Otec mě k tomu doma nepustil, když viděl, jak mi to jde. Směl jsem sekat akorát srpem."

Pohádková louka
A kde se vlastně louka u Senomat vzala?
„Louku jsme vyseli z příspěvku majitele sluneční elektrárny. Časem na ní vyrostou i zasázené stromy a elektrárna nebude tak vidět. Osivo jsme objednali ze specializované firmy. Tam nám doporučili jeho ideální složení na tuto plochu," vysvětloval původ louky starosta.

První rok zde vyrostl pouze plevel. Radost přinesla až druhým rokem. Najdete na ní řebříček, fialové chrpy, čičorku, různé druhy jetelovin a vikví, kopretiny i léčivky.

Louka se seká jednou do roka, aby se rostliny správně vysemenily. To byl i jeden z důvodů, proč na louku vytáhnout kosy. „Posekat ručně louku nás napadlo loni, když tak krásně vykvetla. Jenže, pak už jsme to nestihli zorganizovat. Chtěli jsme udělat pohodovou akci, při které se nesoutěží. a přijde jen ten, kdo má chuť si zasekat. Lidé si popovídají, zkrátka pohoda," popisoval Tomáš Valer.

Přespolní
Kosami se oháněli většinou domácí, ale přijela i „konkurence" odjinud. František Balon dorazil z Plzně, jeho kolega František Šmolík z Radošic. K účasti je nalákala červnová soutěžní senomatská senoseč. Tehdy je starosta pozval na sečení louky.

„Rádi jsme přijeli, protože Senomatští nás při senoseči vřele přivítali, proto jim chceme pomoct,"uvedl František Balon. Ten nyní, podle jeho slov, už seká jen rekreačně zahradu.

Jeho kolega František Šmolík chová krávy a býky, takže jim denně seká krmivo. „Jsem traktorista a tak potřebuji nějak rozpohybovat tělo, proto raději sekám kosou. Denně musím nasekat plnou vlečku za traktor.

Každodenní cvik byl na stylu obou pánů sakra znát. Oba rádi soutěží, takže jezdí po celé republice. začínají na zámku v Buchlovicích na konci května, čeká je ještě například Volarský sekáč a Putim.
Františka Balona naučil sekat jeho otec. Měli hospodářství a musel denně sekat trávu pro dobytek. Jiný styl sekání s jiným typem kosiště mu předal děda v Krkonoších. Otec Františka Šmolíka byl cestář a vysekával ručně příkopy kolem silnic. Tam se také František Šmolík naučil sekat. „Myslím, že to byla dobrá škola. Přirostlo mi to k srdci a tak se toho držím," zkonstatoval.

Při sekání nejvíce záleží na dobře naklepané kose a jejím správném nasazení na kosiště. Sekání je pak podle obou pánů už odpočinková, příjemná záležitost.

Domácí
Za domácí sekala celá parta dobrovolných hasičů: Petr Titelbach, Milan Mendel, Petr Cafourek, Michal Nalevanko a Petr Kořínek. „Starosta nám řekl, tak jsme šli pomoct. Bylo to rychlé rozhodnutí. Velitel zavelel a šli jsme," zkonstatoval Petr Kořínek.

Kus vedle sekal Sekáč roku 2012 Pavel Koucký. Naučil se to od babičky s dědou. Dnes seká každý den krmivo pro koně, králíky. „Mám křovinořez i velkou sekačku, ale když jdu sekat jen pro zvířata, beru kosu. Je to mobilnější. Křoviňák se musí tahat, kosou se toho zabere více najednou," vysvětloval.
Soutěž při senomatské senoseči nevynechává. V sekání srpem byl pokaždé, až na jednou, první. V loni, protože byly ideální podmínky, se mu podařilo vyhrát i s kosou.

Přestávka a konec
V deset hodin sekáči na louce společně posvačili česnečku a škvarkové placky opět z domácí kuchyně. Po jedenácté hodině, kdy už většina trávy ležela v řadách, sekáčům možná už pomalu docházely síly. Tráva byla přece jen přerostlá, polehlá, vykvetlé rostliny se změnily v tvrdé klacky.

Slunce nemilosrdně žhnulo. Elán ale muže neopouštěl. Vzdát se rozhodně nikdo nechtěl. Po závěrečné poradě těsně před polednem starosta Tomáš Valer zavelel: „Chlapi, dosekáme společně tuhle část a skončíme." Když už stálo slunce hodně vysoko, louka lehla a sekáči se odebrali do roubenky na zasloužený oběd. Podával se hovězí guláš s domácím chlebem.