A volba padla na kámen, protože je jediným z místních přírodních materiálů, který dokáže odolávat zubu času.
Poblíž chaty na Hoštích v křivoklátských lesích tedy nyní najdete pamětní kameny věnované památce na Karla Vydru, Václava Frieberta, Václava Pidrmana, Dimitrije Butoviče, Otu Frieberta, Františka Kratinu a Karla Breníka.

A proč na Hoštích?
Kdysi zde bývala lesní školka, dřevěná bouda u ní sloužila jako přístřešek pro lesní dělnice. Když byla školka zrušena, přenechal ji tehdejší polesný Josef Hůla myslivcům k užívání. Karel Breník se jí pak ujal a investoval nemalé prostředky i spoustu práce do jejího postupného zvelebování.
A ona mu to mnoho let splácela tím, že v ní a v honitbě v jejím okolí prožíval nejkrásnější chvíle svého života. Dovedl ji až do současného stavu.
To místo na Hoštích má i dnes své magické kouzlo a ve spojení s chaloupkou, jak ji Karel nazýval, vytvořilo prostředí, které se stalo společenským centrem honitby a Mysliveckého sdružení Eustach, které ji provozovalo.
Společně s Rakovnickým deníkem nyní máte možnost díky seriálu, kde vám tyto osobnosti představíme, zavzpomínat i vy.

František Kratina
Šestý kámen patří Františku Kratinovi. To MS se jmenuje Eustach Křivoklát, ale hodně událostí se točí kolem Častonic. František se narodil měsíc před koncem války, 
5. dubna 1945, právě v tom malebném koutu Křivoklátska, kde leží osada Častonice. Jako správný vesnický kluk vyrostl v přírodě a láska k lesu a všemu živému kolem ho přivedla i do řad myslivců. Členem se stal ve svých třiadvaceti letech v roce 1968.
To už dva roky pracoval jako řidič soupravy na odvoz dřeva u Lesního závodu Křivoklát a brzy se vypracoval na jednoho z nejlepších pracovníků.
Měl pověst skromného, spolehlivého, pracovitého zaměstnance a za vysoké pracovní výkony byl několikrát oceněn. Přesto, že byl v zaměstnání od rána do večera v lese, našel si ještě občas večer anebo v neděli chvilku, kterou trávil v revíru. Myslivost byla jeho velikou láskou, i když také patřil k tomu typu myslivců, kteří o zvěř víc pečují, než ji loví.

František tvořil nerozlučnou dvojku s Karlem Breníkem a do posledních dnů svého života mu zůstal věrný. Právě tato chaloupka na Hoštích byla každým rokem koncem srpna a v září jejich druhým domovem. V práci si vzali dovolenou, zabalili něco nejnutnějších zásob a rozhodnuti živit se lovem, odstěhovali se na chaloupku. Ráno do lesa, večer také a přes den jim zbyl čas na nějaké nutné práce v revíru a na odpočinek. A také museli něco uvařit. Když se podařilo něco ulovit, smažila se játra a vařily se i všelijaké jiné dobroty ze zvěřiny.

Jenomže když se nedařil lov, nebylo ani co jíst. A tak občasným půstem přispívali i k péči o svoje zdraví. Co tam ale nikdy nechybělo, to bylo pivo a k tomu něco ostřejšího na spálení bacilů. Toho všeho bylo vždycky dost nejen pro ně dva, ale i pro příležitostnou návštěvu některého z kamarádů. A tak se společenský život MS zase na chvíli točil více okolo chaloupky.

František Kratina zemřel 
1. března před dvěma lety a pro Karla Breníka to byla veliká rána. Věděl, že už to nikdy nebude takové, jako dřív.

SPOLUAUTOR: Miroslav Pecha