V sobotu se na náměstí v Novém Strašecí bořily ploty. Tedy ne, že by banda vandalů kromě obvyklého převracení popelnic zaútočila tentokráte na něco jiného. Bořily se ploty pomyslné. Ploty mezi lidmi. Organizátoři odpoledního minifestivalu – Dětský domov Nové Strašecí a občanské sdružení Reskata – pozvali na novostrašecké korzo profesionály i amatéry věnující se nejrůznějším uměleckým žánrům, aby se tu na chvíli potkali. A aby ukázali, že je možné spolupracovat. V úvodu se hovořilo o plotech. O těch neviditelných plotech, které jako vlákna pavučin prorůstají křížem krážem naší společností. O nesmyslných plotech. Není přece důležité, jakou mám barvu pleti, sexuální či politickou orientaci, víru. Není podstatné, že mám nějaký handicap. Stačí totiž málo a každý z nás se může ocitnout „za plotem“.
Na počátku vystoupily děti ze ZUŠ Nové Strašecí pod vedením pana učitele Zdeňka Frolicha v hudebním seskupení nazvaném Ančo, Kuba, hajnej band. Pak diváky roztleskala skupina Leontýnka z Ústavu pro tělesně postižené Leontýn. Své umění předvedla místní rocková skupina Wiwienś Shadow. A to už se začalo přitvrzovat. Dívčí seskupení Reskata předvedlo, že se ženy aspoň občas obejdou bez chlapů. S další výbornou skupinou Luna Blue si zabubnoval i David Koller, který se tak možná připravoval na turné s Chinaski. David pak již jen změnil místo na pódiu a na závěr roztančil diváky společně s vlastní kapelou Koller Band.
Kromě hudební produkce měli příchozí možnost vyzkoušet si nejrůznější výtvarné techniky ve workshopech, které tu provozovaly Dětský domov a Základní umělecká škola Nové Strašecí, MěDM Rakovník, týdenní stacionář Dobromysl ze Srbče, ÚSP Leontýn. Prezentovala se tu i ISŠ Jesenice. A nechyběl ani profesionální malíř. Své stroje představili motorkáři z klubu K1400, kteří si pro děti připravili i soutěže o pěkné ceny.
Akce podpořil Středočeský kraj a město Nové Strašecí.
Zbořme ploty mezi sebou. Jediným kritériem, podle něhož lze člověka hodnotit je míra jeho slušnosti. A chuti udělat něco pro druhé.
AUTOR: SAŠA KRŠKO
