V současnosti se to ale na Krakovci hemží archeology. Hrad totiž při záchranných pracích odkryl své poklady, které by podle prvních předpokladů mohly být ještě o něco starší, než sedm století stará památka.


„Jelikož je Krakovec archeologicky nedotčenou lokalitou, archeologický průzkum, kterým práce na záchraně hradu začaly, přinesly hodně zajímavé a pěkné věci. Možná ještě starší než to, co na Krakovci můžeme dnes vidět. S některými nálezy si ještě nevíme rady, u některých už teď můžeme alespoň předběžně určit, že se jedná o část sklepení nebo starého hradu. Nalezeny byly střepy, souvislé zdi či jejich části. Zajímavé je, že byť byly zdi dlouho v zemi, některé jsou pěkně lícované. Na určení jejich přesného stáří si ale ještě musíme chvíli počkat,“ líčil nově objevené cennosti kastelán hradu a starosta Krakovce v jedné osobě Jiří Sobek.


Archeologickým pracím se přizpůsobil také projekt záchrany hradu. Ten původní se podle slov kastelána musel pozměnit. A to z toho důvodu, že vzácné doklady historie se našly přesně v místech, kde se mělo začít co nejdříve pracovat – ve sklepení. Pokud ale bude vše plynout jak má, záchranné práce za zhruba dva a půl milionu korun by mohly skončit už do roka. Hotovo by mělo být v červenci 2018.


Návštěvníci hradu se ale při jeho prohlídce nemusejí obávat, že by jim některá z cenností unikla. Ba právě naopak. Jiří Sobek vysvětlil, že návštěva Krakovce v tomto období má své benefity. „Prohlídka je sice trochu nepohodlná, o nic z krásy Krakovce ale lidé nepřijdou. Na druhou stranu lze teď vidět i to, co jindy není možné. Procházet se totiž dá přímo nad archeologickými vykopávkami s odkrytým zdivem,“ popisoval kastelán.


Největším strašákem Krakovce je vlhkost. Při záchranných pracích se ji proto odborníci snaží alespoň částečně odstranit, stejně jako některé ne úplně šťastné zásahy předcházejících generací. Krakovec kromě cenností totiž skrývá také hromady betonu z dob minulého režimu.


„Na začátku 20. až 40. let minulého století se na Krakovci k rekonstrukcím používaly tvrdé malty. V 80. letech potom už vyloženě beton. Tento materiál ale rád a hodně zadržuje vodu, je tvrdý a Krakovec je plný betonových injektáží. Proto nyní hodně chátrá a nestačí mu jen tak nějaká oprava, jako je spárování, ale musí se tu na to jít odspoda,“ přibližoval Jiří Sobek pohnutou stavební rekonstrukci Krakovce a dodal: „Když to člověk vidí, tak se vlastně diví, že ten objekt ještě stojí. Některé z injektáží, které se nám dnes daří odstraňovat, byly i ve více než metrové hloubce.“


Jiří Sobek na Krakovec dohlíží už dvacet let. Při záchraně památky se ale vždy snaží o skloubení vícero pohledů. „Jen ten romantický pohled kastelána nestačí. Nutné je se dívat i očima památkáře. Primární je totiž nejen Krakovec, ale všechny památky, hlavně udržet a chránit,“ dodává.


Málokdo však ví, že nazývat Krakovec hradem je nepřesné a neúplné. Podle historických pramenů jde totiž spíše o gotickou podobu zámku. Kastelán Jiří Sobek pro něj má ale mnohem familiárnější pojmenování. Krakovec je pro něj chalúpka. „Byť je Krakovec znám pod názvem hrad, ve skutečnosti je to první vlaštovka v přechodu od hradu k zámku. Jestli bych se měl přiklonit k nějakému vhodnému pojmenování, nejvíce se mi zamlouvá to historické, které zaznělo už při prodeji Krakovce v roce 1410. Tehdy ho zámožní pánové nazvali chalúpkou. To se mi líbí ze všeho nejvíc a stejně tak návštěvníkům, kterým to vyprávím. Pojmenování totiž nejlépe vystihuje to, k čemu Krakovec sloužil – k pohodlnému žití,“ uzavírá své vyprávění kastelán „chalúpky“ Krakovce.