Letošní oslavy oproti jiným rokům s bohatším programem odstartoval v sobotu Pod Políčkem starosta Petr Jelínek úvodním slovem. Následovala vzpomínka na Jana Husa od Václava Krůty. Poté se rozhořela slavnostní vatra.
Tradici krakovecké pouti zůstal věrný čistecký ochotnický soubor Tyl, který pod širým nebem rozehrál Gogolovu Ženitbu.

Oslavy
Hlavní proud oslav se nesl celou nedělí na hradě Krakovci. Děti si vyzkoušely, jak se na takovém hradě žilo v dobách jeho největší slávy, ocitly se rovnýma nohama ve středověkém táboře. Před jejich očima se utkali středověcí rytíři. Bojovnou náladu v táboře odlehčilo vystoupení alchymisty a kouzelníka. Ti zvídavější prošli naučnou stezkou Pod Políčkem.

Vyjímečný den zahájilo slavnostní odhalení a poklepání na základní kámen sochy mistra Jana Husa.
Do doby Jana Husa se přítomní přenesli při přednesu jeho kázání Radimem Vašinkou. Atmosféru doplnil koncert dobové hudby souboru Ludus Musicus.

Od šestnácti hodin proběhla pod širým nebem bohoslužba Církve Československé husitské s kázáním děkana fakulty Jana B. Láška.
V pondělí odpoledne zahrálo představení pouliční divadlo Trakař. Oslavy zakončila pondělní taneční zábava s kapelou Jan Fernet a spol.

Historie
Podle vzpomínek pamětníků byly krakovecké poutě ještě větší. Hrála se tu velká divadelní představení.
Dříve se nezapalovala vatra jen na hradě Krakovci, ale lidé ji zapalovali i v širokém okolí. Hned v roce 1945 se konala velkolepá pouť. Před polednem byla místním občanům předána socha Svobody, která tu byla zakopána před nacisty. Pak následovala bohoslužba Církve Československé.

Odpoledne zazněla v přírodním divadle Smetanova Prodaná nevěsta v podání Divadelní ochotnické jednoty Tyl z Rakovníka, Městské hudební školy a Pěveckého hudebního spolku Vítězslava Nováka.

Ani v padesátých letech vzpomínka na Jana Husa nikomu nevadila. V tu dobu tu zazněla hra Fidlovačka. V roce šedesát osm na hradě rakovnický Tyl zahrál Jiráskovu Lucernu.

Až v letech normalizace oslavám nebylo přáno. Vše bylo spojeno s pronásledováním faráře Karla Šaška a místního chalupáře dramatika Jana Topola. Místní lidé na Jana Husa nikdy nezapomněli – vždy zapálili hranici a u ní zazpívali píseň „Hranice vzplála.“