Je právě sobota, jedna hodina odpolední a já již po několikáté v tomto roce vstupuji na dolní nádvoří hradu Křivoklát. Tentokrát se zde koná další ročník Křivoklání.
Projdu pokladnou a prohlédnu si nádvoří. I když je dnes opravdu špatné počasí, pořád prší, tak si na Křivoklát našlo cestu opravdu dost lidí. Můj zrak zamíří na postavené podium, kde právě končí ukázka rytířů. A tak se vydám okouknout stánky s dobrotami a podívat se na nějaká ta řemesla. Nejdříve se zastavím u stanu, kde právě kovář rozdělává oheň a chystá se něco zajímavého vykovat. Udělám pár kroků vpřed a upřu zrak na čerstvé klobásky, které mladý muž právě ugriloval. Páni, to bude asi dobrota.
U dalších stánků se návštěvníci hradu většinou občerstvují a pijí nějaký ten teplý náboj. Aby ne. Je docela kosa. Někteří dávají přednost grogu, jiným stačí pouze horký čaj. Moje další zastávka je u lukostřelby, kde se tvoří fronta. Mladí chlapci mají totiž jedinečnou příležitost vyzkoušet si střelbu z luku. Perníkový stánek nesmí chybět na žádné akci na Křivoklátě. Perníková srdce jsou u lidí stále oblíbená, o čemž svědčí i dlouhý zástup zákazníků, kteří ze své peněženky vytahují drobné.
Po té, co jsem si prohlédla téměř všechny stánky, zamířím k podiu, kde se koná další představení šermířů. Hudba, která právě začíná hrát, je trošku strašidelná, ale k ukázkám rytířského klání se vyloženě hodí. V tu chvíli se začne prostor před a vedle podia pomalu zaplňovat. Lidé jsou zvědaví, co následuje. Dva muži na podiu se na sebe usmívají a pomalu se začínají svlékat ze svých vršků. Jeden z mužů měl pod košilí červenou podprsenku. Tak to je něco. Následuje obrovský výbuch smíchu. Druhý rytíř se také svlékl ze své košile a na sobě měl pro změnu podprsenku růžovou. Za několik minut následuje boj. Rytíři vytahují své meče a pouštějí se do souboje. V dobré náladě opouštím hrad Křivoklát a také akci Křivoklání, které nezklamalo…
