Jubilejní program je zasvěcen tématu, kterým je Filipina Welserová, která je svým ojedinělým příběhem nesmazatelně zapsána do křivoklátské historie. Příběh lásky kupecké dcery Filipiny a císařova syna Ferdinanda II. Tyrolského je neobyčejně silný. Řezbáře, kterých se letos na hrad sjelo jedenatřicet, tedy o šest více nežli v loňském roce, zaujaly její životní osudy natolik, že jim věnují nejen letošní ročník Křivořezání, ale možná i dva následující. Vzniknou mimořádná díla, počínaje sochami obou hlavních postav v životní velikosti, přes detaily vážící se k jejich pobytu na Křivoklátě a na tyrolském zámku Ambras, až po velkolepý cyklus dvanácti reliéfů zachycujících celý životní příběh Filipiny Welserové. Sochaři Jan Baxa 
z Mostu a Pavel Balcar 
z Třebíče zachytili Filipinu 
a Ferdinanda v životní velikosti. Jan Baxa uvedl: „Rozhodli jsme se udělat sochy 
v životní velikosti a předlohou nám byl její obraz."

Na dolním nádvoří hradu Křivoklát vládne už několik dnů naprostá pohoda,a to i přesto, že se zde usilovně pracuje na výjimečných uměleckých dílech.
Řezbářské sympozium pod širým nebem Křivořezání přilákalo i letos mnoho nadšenců, kteří mají řezbářské řemeslo jako svého koníčka a rádi se na Křivoklát vracejí. Jeden z nich, Jan Baxa z Mostu, se dobrovolně ujal funkce jejich předáka a dílčího zástupce: „Je to pochopitelně nadsázka," směje se. „Jsem už důchodce a mám trochu více času, takže jsme spolu s několika dalšími ochotni, když je třeba, s něčím trochu pomoci. Když je potřeba něco zařídit, vyřídit," vysvětlil se smíchem Jan Baxa a dodal, že na dvacátém ročníku si nejvíce cení toho, že přijelo i několik řezbářů, kteří sem kdysi, z různých důvodů, přestali jezdit.

Nádvořím zní tóny kytary a trampská píseň, voní zde dřevo a na většině provizorních ponků stojí pěkně orosené pivo. Svůj reliéf znázorňující výjev ze života Filipíny zvolna dokončuje Karla Havlíčková z Mikulášovic: „Když jsem se seznámila s jejím osudem, vnuklo mi to nápad právě na tento motiv. Je sice trochu morbidní, ale takový už je život," popisovala Karla. Zajímalo nás, podle čeho portrét vytvořila. „Oblékla jsme se do takového hábitu a nechala se vyfotit. A podle té fotografie jsem pak postavu Filipíny vyřezávala," popsala Karla s tím, že teď už reliéf čeká jen natření rozpouštědlem na odpuzení případných parazitů, mořidlem a voskem. Reliéf dostal název Truchlící Filipína, a to z toho důvodu, že se Filipíně narodila dvojčata, která tři dny poté zemřela.
Na hrad se přišly podívat mimo jiné i dvě maminky s dětmi z Plzně. „Jsem tu s Filípkem a Majdalénkou. Jezdíme na Rakovnicko na chalupu už celá léta a návštěvu hradu si nikdy nenecháme ujít," uvedla maminka Alena Krocová a druhá maminka, její sestra Ivana Čardová, která na hrad přišla s Eliškou a Matýskem, dodala: „A moc se těšíme na prohlídku."

Řezbář Michal Setnička z Českých Budějovic se rozhodl téma Filipíny pojmout abstraktně: „Původně jsem chtěl udělat figury. Když jsem je ale začal malovat, tak jsem zjistil, že by mě to moc nebavilo. Vím, že pro císaře to byl trpěný vztah syna s měšťankou a ne se šlechtičnou. Vybral jsem si tedy materiál, který je popraskaný. Udělám mísu z habru, do které vložím motýla vyřezaného ze švestky. A vznikne tak trpěný vztah habru a švestky."
Kastelán Křivoklátu Petr Slabý zhodnotil : „Spolupráce mezi námi a řezbáři je dobrá. Jsem moc rád, že jich letos přijelo na hrad více a řekl bych, že úroveň je stoupající."