Připravit historickou výstavu pomohli sami absolventi školy. Potvrdila to i ředitelka školy Dagmar Šmídová: „Oslovili jsme lidi hlavně v obci už během školního roku plakáty, že pokud má někdo fotky, dokumenty, ať nám je přinese, že si je oskenujeme a hned zase vrátíme. Lidé je nosili, ale když dnes přišli, ještě říkali, že mají něco doma a kdyby věděli, že to na výstavě nebude, přinesli by to. Jedna paní třeba má doma fotografii první školy v Hostinci U Topinků, kterou jsem marně sháněla."

I tak se sešly ve škole hotové poklady, například vysvědčení z roku 1893. Některé poklady, většinou školní pomůcky, odhalila půda školy a také Státní okresní archiv v Rakovníku. Například to, že škola nebyla otevřena v roce 1915, jak stojí na fasádě, ale až o tři roky později. Tehdy úředníci upomínali školskou radu, aby školu urychleně dobudovali a nahlásili do šesti týdnů, jak stavba pokračuje. Zřejmě proto obecní zastupitelé udali tehdy rok 1915. Škola vlastní dvě kroniky. Do jedné z nich se psalo od roku 1927. Během války se vedla jiná, po válce se pokračovalo v té původní. Poslední zápis v kronice je z roku 1988-89. Dokumenty, které se podařilo shromáždit, budou samozřejmě uchovány pro další generace.

Základní škola byla zřejmě vždy prvostupňová, do čtvrté, páté třídy podle počtu dětí. Například ve školním roce 1927-28 tu do dvou tříd chodilo podle kroniky 68 dětí, v roce 1946-47 do jedné třídy 32. Dnes má dvě třídy s osmadvaceti dětmi. Paní ředitelka Dagmar Šmídová přišla do Základní školy v Krušovicích v roce 2008, po dvaceti letech v ZŠ Nové Strašecí. Učí češtinu a angličtinu.

„V jednotřídce je trochu jiný způsob učení. Před tím jsem měla jen druhý stupeň, takže menší děti jsou pro mne takoví mazlíčkové. Malé děti jsou k nezaplacení," řekla Dagmar Šmídová. A současní žáci základní a mateřské školy si připravili pro hosty program. Před školou zpívali, zahráli anglickou pohádku. Přítomné stihli potěšit těsně před pořádnou dešťovou přeháňkou.

Do školy v sobotu ale nezavítali jen pamětníci v zasloužilém věku. S manželem a třemi dcerami přišla Ludmila Zárybnická: „Chodí sem prostřední dcera Pavlínka do třetí třídy. Starší vyšla loni, teď je v Novém Strašecí a nejmladší nastoupí v září do školky. Vlastně jsme jí to tu chtěli ukázat, aby věděla, do čeho jde." Paní Ludmile se moc líbí, jak pedagožky s dětmi pracují. Nejstarší dcera dále pokračuje v matematické třídě, kde se jí daří. „Paní učitelky se škole věnují a s velkým zápalem děti vedou, proto sem půjde i nejmladší dcera," plánovala Ludmila Zárybnická.

„Moc se mi tu líbí. Paní učitelky jsou hodné, když má někdo nějaké přání, tak se ho snaží splnit," vyprávěla Pavlínka. V zítřejším vydání přineseme vyprávění dvou spolužaček, které se společně vrátili do školy po šestapadesáti letech.