Už jsme si zvykli slavit její svátek hlavně tím, že pro ni a tím pádem hlavně pro sebe něco uděláme. Hodně z nás si jak se říká vyhrne rukávy a zasází stromy, nebo vyčistí část našeho společného životního prostoru.
Odchází domů s pocitem, že něco dobrého vykonali a přírodě se ulevilo. Jenže, jen na chvilku. Do té doby, než ti, kteří uklízet nikdy nepřijdou, zase něco odhodí, nebo vyvezou do lesa či do rokle.
Tak nevím, jestli je to správná cesta…

Při akcích „Ukliďme svět" každý rok uklízet nepořádek po někom, pro koho je strašně zatěžko, odnést prázdnou petku z lesa někam do popelnice, když už plnou donesl až sem. Nebo kdo je líný zajet o pár kilometrů, někdy snad i metrů, dále do sběrného dvora a harampádí bezostyšně zvrhne do strouhy a klidně si odjede.

Jenže, jak z toho ven? Když ti bordeláři nikdy uklízet nepřijdou? Jak na ně? Už vážně nevím. Ale bude to ještě dlouhá cesta.

Jisté je, že ti, ať malí nebo velcí, co pravidelně chodí sbírat papíry, už nikde igeliťák nebo petku neodhodí.
Těším se na dobu, kdy tito obětaví sběrači budou místo „Je toho tu méně. Je znát, že tady uklízíme několik let po sobě" říkat „Je toho tu méně, lidé jsou čistotnější, papíry se naučili házet do koše!"