„Díky téhle reportáži jsem dal alespoň všechno dohromady. Něco jsem měl na sušárně, něco doma a něco tady," ukazoval Jan Soukup na pěknou hromádku denních zápisníků na stole ve své kanceláři.

Každý sešit také dostal nový štítek s letopočtem. Při otevření v záhlaví každé stránky byly jednoduše zapsány teploty ráno, v poledne a večer a k tomu zataženo, déšť a podobně. Teplotu měřil několika teploměry doma i v práci. Nyní má meteostanici s několika čidly, takže sleduje minimální a maximální teplotu.

Tenkrát pracoval v JZD Mutějovice. Počasí si mimo jiné zapisoval také kvůli plánování prací ve chmelu. První sešit byl z roku 1986, kdy nastoupil jako chmelař z Nesuchyně do Mutějovic.
Programy televize

„Nezapisoval jsem si pokaždé jen počasí, ale třeba tady: Anton Šťastný byl zraněn. To už oba bratři hráli za Kanadu. HC Vareze Itálie poprvé mistrem. Náš Martin Paulů po páté náš nejlepší hráč. V tu dobu jsem poslouchal Svobodnou Evropu. Říkali tam také programy ARD i ZDF. Tady jsem si zapisoval, co budou večer dávat, protože jsme je oba tady tenkrát chytli," ukazoval Soukup.

Bouřka a závěje
Sešit z roku 1986 odkrývá kromě programu televize pěkné kotrmelce. Jarní práce jely naplno: březen – úklid ubytoven, shazování háčků, 
26. března vláčení, 5. dubna řez chmele. 9. dubna +18, polojasno. Pak přišla bouřka. 
11.4. zataženo, sněžení, deset centimetrů sněhu. Teploty -2, +2, 0. „V tu dobu už tady byly brigády na drátkování. Museli jsme je poslat domů," vzpomínal chmelař.

Otvíráme rok 1987. Například 27. únor nebyl nijak výjimečný. Teploty – 2, +2 a 0, zataženo, sněžení, večer mrholení. Prvního března byly přes den dva nad nulou, ale druhého zataženo, sněžení, závěje. V poledne –7. 4. března jasno, celodenní mráz, v noci -17.

„Drželo se to až do 16. března. Pak teploty postupně stoupaly. Do 20. sněhové přeháňky. Začátek dubna -2. To jsme na polích určitě nedělali. Pak se rychle oteplilo. 7.4. sedmnáct stupňů, polojasno," zkonstatoval Soukup.

Výkyvy byly běžné
Deníky tedy většinou ukazují, že sníh a mráz v březnu i dubnu nebyly nic zvláštního. Ale jednalo se pokaždé jen o výkyvy, které jarní práce přerušily jen na pár dní.

„Že bychom neměli začátkem dubna na chmelnicích ani škrábnuto a u Lhoty pod Džbánem ležel pořád sníh, si ale nepamatuji. Ve chmelu jsme běžně na začátku dubna začínali připravovat řez. Vzpomínám, že na Josefa měl jeden ze šéfů pořádný vztek na traktoristy, až házel přilbou po dvoře. Připravili pole na setí. Šli na oběd, zůstali v hospodě a slavili Josefa. To letos by jim nic neuteklo," prohlásil Soukup.

Na několik zpoždění prací si ale chmelař vzpomíná. Jednou jsme věšeli drátek ještě desátého května. Chmel se dal pomalu zavádět. Jeho výhony se přejížděly plošinami. Bylo to asi na začátku devadesátých let. Procházíme tedy rok 1991. 21. dubna: polojasno, přeháňky, –5 . Pak naráz oteplení na +16, ale stále déšť.

Počasí se tu střídalo jak pravý apríl. 15. dubna večer teplota vystoupala na +10, ráno 16.4. klesla na 1 stupeň.
Apríl a zvláštní úkaz byl i řezání chmele ve sněhu. Do rána ho najednou napadlo deset čísel. Ale protože byla zem suchá a teplá, rychle se odpařil a traktory s řezačkami mohly do chmelnic vjet. Jen místy sníh ještě ležel.

Kačeny zasypal sníh
Rok 1980 si Jan Soukup dobře pamatuje, i když si tenkrát ještě nevedl o počasí denní záznamy. Na Klíně na chmelnici u Nesuchyně tenkrát brigádníkům do rána zapadaly kačeny (cívky na přenášení kol drátku) sněhem. „Opravdu, ven koukaly jen špičky. Brigádníky tam vezl pan Krob náklaďákem, aby si ty kačeny odnesli. Musel je vysadit na karlovarce u odbočky na Nesuchyni. Dál se autem nedalo jet, tak se pěšky brodili ve sněhu. Pak odjeli domů. Dál jsme čekali tři, čtyři dny, až sníh roztál," vybavoval si Jan Soukup.

Na kole má skluz

Závazek Jana Soukupa zní: ujet za rok na kole 5 000 kilometrů. „Teď už mám skluz. „Strejček", kterého jsem si udělal v lednu, je pryč. Jezdil jsem do půli ledna a dokonce i na Silvestra," zkonstatoval. Letošní lednové teploty to dokazují: 4. ledna +5, +7 +8. Ochlazení přišlo až kolem dvanáctého.

„Vloni jsem nejezdil v lednu a únoru. V březnu i v dubnu jsem najel 600 kilometrů. Teď už to asi nedoženu," uvažoval Soukup.

Extrém ano či ne?
Je tedy letošní dlouhá zima opravdová rarita nebo ne? Když Jan Soukup po letech prolistoval deníky a připomenul si některé roky, také nad tím uvažoval: „Práce i příroda se možná za posledních pětadvacet let posunuly spíše kupředu. V dubnu bývá vše odkvetlé a přitom květen je od slova kvést. A letos se naopak zdá vše zpožděné."

Když začínal jako chmelař, zavádění startoval tak 
12. května. Pouze těsně před revolucí ženské musely zavést výsaz u Nesuchyně na prvního máje, proto výjimečně nemusely do průvodu. Nyní se kolikrát začíná už na konci dubna a v první květnové dekádě se běžně zavádí.

Dřívější nástup prací ovlivňují nejen převažující vyšší jarní teploty, ale možná i menší počet brigádníků a s tím i délka jednotlivých prací. Například dříve na zavěšování drátku tyčkou přijelo najednou i tři sta brigádníků a za deset dní bylo nadrátkováno. Nyní při zavěšování z plošin a méně lidech se drátkuje i měsíc. Stejně je to i se zaváděním. Také se dělá déle.

„Nepamatuji se, že by nám v poslední době přerostl chmel. Tenkrát ano. Namotával se na dráty přes dva řádky. Naráz sem přijelo hodně studentů, abychom to stihli. Teď nevím, jak by to dopadlo," vyprávěl Jan Soukup.

Studené jaro také není ničím zvláštním. Jiné roky se ve Lhotě pod Džbánem hrál ještě dvanáctého dubna na rybníce hokej.