Jako učitel  nastoupil v roce 1956. Učil matematiku a dílny.  „Škola se od té doby hodně změnila. Během let se tu dělaly různé úpravy. Teď vypadá krásně," zhodnotil školu pan Oldřich.

Samozřejmostí je, že často potkává své žáky. Jenže je většinou nepoznává, protože tu už léta nebyli. Oni ale svého učitele poznají. „Tenkrát byly děti hodné. V dílnách jsme tvořili různé malé výrobky z kovu, dřeva i plastu. Někteří říkají, že je mají ještě doma schované," vyprávěl Oldřich Pavlíček.
Jindřiška Pavlíčková učila ve škole od roku  1962. V roce 1986 musela odejít na dvojtřídku do Lišan. Tam byla osm let. Poté ještě vypomáhala v Lužné jeden rok. Posledních deset profesních let  vypomáhala na Druhé základní škole v Rakovníku. Nyní je pět let doma. Ale nezahálí. Stále pracuje v tělovýchově. Dvacet čtyři let vede v Rakovníku zdravotní cvičení ve Svazu zdravotně postižených.

„Celý život jsem pracovala v tělovýchově, proto jsem na luženské škole vedla turistický kroužek Putík. Jezdili jsme po celé republice. Pořádali jsme tábory," vyprávěla Jindřiška Pavlíčková. Její  nadšení pro Putík dokládá šest kronik.  Kroužek vznikl v roce 1972, kdy děti pobývaly týden u Berounky v Děčích. Působil do roku 1986.

Jindřiška Pavlíčková, jak sama říká, učila to nejkrásnější. Měla první a druhou třídu. Její „béčko" přejímal na druhém stupni její manžel. „Děti byly úžasné. Vždy jsem s nimi vycházela. Mám krásné vzpomínky. Děti se ke mně hlásí. Já je nepoznávám. Zapomínám jména. Je zajímavé, že se více hlásí ti  uličníci. Ale dneska by to byly zlaté děti," zkonstatovala Jindřiška Pavlíčková. S dětmi organizovali různé akce, poznávali okolí, historii, kterou už dnes lidé ani neznají. Foto z oslav sta let školy najdete na webu Rakovnického deníku.