Nenavštívilo letos tábořiště méně vodáků, když bylo tak málo vody?
Ne, to určitě ne. Ostatní řeky byly téměř nesjízdné, takže se na Berounku vypravilo hodně cizích lidí, kteří sem běžně nejezdí.

Takže jste spokojená? Počasí jinak přálo…
Já jsem vždycky spokojená. Nemusí pršet, stačí když kape a letos kapalo trochu víc.

Dá se nějak vyčíslit, kolik prošlo tábořištěm lidí?
Zatím to nemám přesně spočítané, ale letos nás navštívilo hodně tatínků s dětmi pod šest let. Jeden tatínek měl v lodi dokonce tři děti od tří do šesti let.

Stalo se vám, že jste měla plno a vodáci museli jet dál?
Letos se to nestalo. Možná to bylo tím, že červencové svátky vyšly do dvou týdnů, takže se sem pokaždé všichni vešli. Nejvíce lidí tu bylo asi třetího srpna. Přijeli mí stálí hosté z gymnázia v Chomutově se sedmdesáti dětmi.
Nocovali na tábořišti většinou vodáci, nebo i ostatní rekreanti?
V letních měsících tu táboří většinou vodáci. Lidí, kteří by tu jezdili třeba na kole, těch tu bylo tak třicet. Většinou se objevují až v září.

Plují tudy nějaká zajímavá plavidla kromě lodí?
Letos tu přistál vor Zdeňka Kolumpka a jeho přátel z Rakovníka, kteří letos pluli po třicáté. Jiné vory moc nejezdily. Mám tu například stálé hosty z Mostu a ti jeli na půjčených lodích jen do Višňové. Vor vůbec nestavěli. Pro vory byla letos Berounka téměř nesjízdná. Předešlé roky tudy brázdila takových plavidel celá řada.

Zmiňovala jste stálé hosty z Mostu. Vracejí se sem lidé často?
Lidé sem jezdí i několikrát za sezonu. Některé beru už jako své známé. Například pan Wirtha z Areo Odolena Voda. Říkají mu Gapa. Přijíždí pravidelně o svátky v červenci a s ním parta lidí, která si postaví i patnáct stanů. Na stálé hosty se vždy moc těším.

Jak dlouho se u vás návštěvníci zdrží?
Většinou tu jednou přenocují a jedou dál. Pár karavanů tu mají stálí hosté už v důchodovém věku.

Z jaké dálky k vám zamířili?
Byli tu už lidé z Nového Zélandu, ze Srí Lanky, Anglie, Německa.

Nový Zéland je hodně daleko. Jak se sem ti lidé dostali?
Pán přijel na kole. Přicestoval do Evropy a tady jezdil na kole. Přespal tu jednou. Z Anglie sem přijel pán s paní na motorkách.

Pamatujete si na nějaký kuriózní zážitek za těch sedmnáct let?
Za sedmnáct let toho bylo hodně. Říkala jsem si, že jsem mohla psát nějaký deník, nebo sem dát alespoň nějakou návštěvní knihu. Ale vzpomínám si třeba na pana Wirtha. Ten pokaždé křtí vodáky. Vodáci na lodi dostanou oprátku na krk, napít rumu a polévají je vodou. Pak tady křtili na vodáky rodiče své děti. Přestrojili se za vodníka a pak jedna holčička říkala: „To byl můj táta!" Voraři z Mostu jezdí jednou převlečení za vodní víly, za šmouly. Je to taková pohodová parta. Hrají na kytaru.

Přináší provozování tábořiště nějaké problémy?
Letos byl trochu problém s rozděláváním ohně. Pro tábořiště a tábory existuje výjimka, takže si oheň rozdělat mohli na vyznačených místech. Ale podepisovali mi prohlášení s tím, že za oheň ručí, že budou mít u něj vodu na uhašení. Několik jich mělo zkraje průpovídky, ale nakonec jsme se dohodli a všechno dobře dopadlo.

Během léta se asi potkáte s různými lidmi. Jak na vás působí?
Letos je musím pochválit. Chovali se celkově o něco lépe. Měla jsem tu méně part, které bouří a zpívají dlouho do noci. Mohli by být ještě o něco tolerantnější. Někteří už mě znají a nemají mě proto moc rádi. Přijíždějí k tábořišti, vidí mě a řeknou: „Ještě je tam," a jedou dál. To mě ale netrápí. Aby tady kvůli deseti řvoucím lidem nemohly spát třeba rodiny s dětmi, to za to nestojí.
Je tu krásné prostředí a jak říkáte, lidé se sem rádi vracejí. Nechybí jim tu ještě něco?
Chtěli by sprchy. Ale já je zatím neplánuji. Pořád si chci udržet statut tábořiště. Nechci kemp.

Co děláte, když skončí sezona?
Uklidím tábořiště. Vypnu čerpadla a jedu domů. Jsem tu od 23. května. Končím posledního září. Od 13. září sem jezdím jen na víkendy. Na začátku září přijeli jen jedni lidé s jedním stanem. Samozřejmě se tu musí dělat nějaká údržba. Například na jaře budeme dělat schody k řece.

Máte čas se během sezony podívat někam do okolí?
Ne. Jsem naprocházená za celý den dost tady mezi stany, takže jsem ráda, když jdu v půl jedenácté spát. V sezoně vstávám v pět hodin. Lidé už vstávají ráno po šesté. Jdou na most nebo na Skryjská jezírka. V tu dobu už musí být uklizené záchody, umývárna.

Pomáhá vám někdo, nebo jste na to sama?
Dcery jsou dospělé, mají svůj vlastní život. Jezdí sem ale téměř na celou sezonu přátelé z Litvínova a ti mi pomáhají. Ale když tu nejsou, jsem tu sama.