Krušovický pivovar se může pochlubit širokým sortimentem piv vracející se k původní tradici. Která z nich můžeme ochutnat v Šalandě?
Celý sortiment, ať to vezmu od pivních speciálů pro jedinečné příležitosti, přes lahůdky typu nefiltrovaného Mušketýra, třináctistupňový polotmavý speciál Staročeský Malvaz až po momentálně velmi oblíbená krušovická piva Desítku a Dvanáctku, která nabízíme tanková. A nechybí ani Černé pivo, které je obecně považováno za šampiona mezi tmavými pivy.
K dobrému pití patří dobré jídlo. Znamená váš jídelníček také návrat k tomu původnímu českému?
Samozřejmě. Kromě jídel na objednávku nabízíme každý den i hotová jídla. Jídelníček sestavuji já ve spolupráci s kuchařem. Nechci, aby se něco opakovalo. Jídelní lístky si schovávám, takže se nemůže stát, že by bylo něco dvakrát v měsíci. Hosté si vybírají ze dvou druhů. Za polední   zvýhodněné menu  zaplatí šedesát pět korun i s polévkou. Podáváme například plněný paprikový lusk, karbanátek s kaší… Dále si můžete vybrat katův šleh s bramboráčky a křenem, to už za osmdesát pět korun.  Krušovickou Desítku máme za dvacet dva, Dvanáctku za dvacet šest korun.
Kdy k vám hosté mohou přijít?
Otevíráme ve všední den o půl jedenácté. O víkendu v jedenáct. V pondělí až čtvrtek zavíráme ve  třiadvacet hodin. V pátek a sobotu zavíráme o půlnoci. V neděli ve dvaadvacet hodin.  O víkendu také nabízíme ve stálém jídelním lístku hotovkovou kuchyni, například svíčkovou, guláš, kachnu se zelím nebo králíka na smetaně.
Po kterém jídle se nejvíce zapráší?
Nejvíc jde na odbyt dozlatova pečené kachní stehýnko s červeným hlávkovým zelím, do kterého se podle  staročeského receptu přidává skořice a jablko doplněné domácím špekovým knedlíkem. A jen pro zajímavost, veškeré knedlíky si děláme sami.
Jaké pivo byste k tomuto jídlu doporučil?
Ke kachnímu stehnu úplně lahodí Krušovice Černé nebo nefiltrovaná jedenáctka Mušketýr.
Které pivo jde nejvíce na odbyt?
U nás zatím právě nefiltrovaný Mušketýr jedenáctka. Lidé se rádi vracejí k pivům a vlastně i k jídlům z dřívějších dob, na která byli zvyklí. A troufám si říct, že prostředí u nás je k tomu účelu jako stvořené.
Na co byste nalákal hosty, kteří nehledají jen skvělé pivo?
Určitě na naše výhodné polední menu a další jídla z české kuchyně. Kromě hotovek si mohou vybrat zhruba z dvanácti minutek. Každý den vaříme čerstvá jídla z čerstvých surovin. Nikdy se neopakujeme.
Chodí na pivo také ženy?
Ženy na pivo rády přijdou. Také jsem si všiml, že začínají pít tequilu, třeba zlatou se skořicí a pomerančem Na to chodí mladé dámy. Jinak si u nás nejčastěji dávají malou Desítku.
Na co byste nalákal do restaurace děti?
Na pravou limonádu malinovku. Vyrábí se rovněž podle původní receptury, takže má stejnou chuť, kterou jsme znali jako děti. Než získala konečnou podobu, ochutnalo jí spousta sládků, aby chutnala opravdu jako dříve. Prodáváme ji pod názvem Zulu malinovka. Jinak pro děti máme samozřejmě poloviční porce, zmrzlinu, ovocné poháry.
A co kouření?
Restaurace je rozdělena na dvě části. Přední je vlastně pivnice s krásným barem. Hosté sedí na barových židlích u vysokých stolů s výhledem na náměstí. Tady se kouří i během oběda. Vyšli jsme vstříc silným kuřákům, kterých je stále dost. Pro nekuřáky máme stylový salonek o třiceti místech. Ten je klidný a celý den se tu nekouří. V létě počítáme s předzahrádkou, kde bude zhruba deset stolků.
Jak hodnotíte zájem během prvních dnů, kdy jste otevřeli?
Zatím tu bývá kolem oběda plno. Lidé jsou zvědaví a chtějí vyzkoušet něco nového. Teď už záleží jen na nás, jestli zájem udržíme, a to samozřejmě chceme. Mám kvalitní kuchaře, dva lidi jako obsluhu z mé provozovny a další obsluha je nová a školí se. Máme s firmou Heineken Česká republika daná pravidla, jak pracovat, a podle nich jedeme. Lidé se sem začínají vracet, zavítají sem snad všechny věkové kategorie. Láká je nabídka jídelního lístku i Krušovice, které k našemu regionu patří.
Otevřít v Rakovníku takovou provozovnu chce pořádnou dávku odvahy i zkušeností. Kde jste je všude získával?
Na začátku mi někteří lidé říkali, že to tady nebude lehké, ale já si myslím, že v Rakovníku taková tradiční restaurace chyběla. Hostinskou činnost provozuji zhruba dvacet let. Vyučil jsem se na Moravě u Bolka Polívky, který tam měl restauraci. Pak jsem si udělal školu a odešel do Prahy. Prošel jsem řadu podniků, například hotel Ambassador –  Zlatá husa na Václavském náměstí, Žofín, Gastro Žofín u Mánesa. Tam byla velká zahrada, kde se tancovalo. Deset let jsem pracoval v restauraci U Fleků. Tam jsem denně vytočil dva tisíce piv. Teď jsem už přenechal místo mladým. Chci se se svými zkušenostmi věnovat provozovnám. Kromě Šalandy v Rakovníku, mám ještě restauraci v Broumech. Tahle práce mě baví. U Fleků jsem zažil jednu zvláštní příhodu. Chodili tam velké skupiny zahraničních turistů a přišli tam i Japonci. Najednou jedna malá Japonka začala vyskakovat za barem a mávat na mě. Držela japonské noviny, a ukazovala mi, že mě v nich našla. Dodnes je mám okopírované a schované. Bylo by krásné, kdyby se mi to stejné povedlo i tady v Šalandě.

Ondřej Smitek

-  v restauraterství se pohybuje už od dob studií
-hostinskou činnost provozuje zhruba dvacet let
-vyučil se na Moravě v restauraci Bolka Polívky
- získával praxi v Praze v hotelu  Ambassador  – Zlatá husa na Václavském náměstí, Gastro Žofíně u Mánesa, pracoval v restauraci U Fleků.
- kromě rakovnické Šalandy má ještě  provozovnu v Broumech