Jeho přítel, předseda pobočky České lesnické společnosti Miroslav Pecha, vysvětlil: „Karel byl ctitelem historie křivoklátské myslivosti, a ta prostá kaplička na kopci nad Křivoklátem, která je její nedílnou součástí, se stala i součástí Karlova života. Z vlastní režie hradil její opravy a dlouhá léta o ni nezištně pečoval. Nebyl snad jediný večer, kdy by u obrazu Svatého Eustacha nehořela zapálená svíčka jako pocta křivoklátské zvěři i myslivcům, kteří o ni dlouhá staletí pečovali."
Desítky lidí sem přišly ještě naposledy vzdát poctu tomuto myslivci a podnikateli, jež se stal jednou z nejznámějších tváří Křivoklátska.

U kapličky byl na počest Karla Breníka odehrán mysliveckými trubači koncert. Zahráli skladby, které měl Karel Breník velice rád. Soubor secvičil hornista České filharmonie, jeden z pilířů současné myslivecké hudby a autor mnoha skladeb, které se hrají po celé Evropě, významný pedagog Petr Duda.

V rámci piety pohovořili o Karlu Breníkovi kromě Miroslava Pechy také další jeho přátelé. Mezinárodně respektovaný umělecký řezbář a básník Petr Tříska a předseda Společnosti Hájovny Křiniště Pavel Kořan: „Karel Breník byl naším čestným členem. Našel u nás prostor k realizaci několika svých snů a mnoha nápadů. Spolu s Karlem jsme na půdě této společnosti uskutečnili řadu úspěšných akcí. Namátkou připomenu Národní soutěž mysliveckých trubačů."

Od začátku své aktivní myslivecké činnosti byl Karel Breník členem Mysliveckého sdružení Eustach a patřil vždycky k té aktivnější části členské základny. Více než třicet let vykonával funkci mysliveckého hospodáře. Podílel se na nejrůznějších akcích a později byl jejich hlavním iniciátorem. „Do podvědomí širší myslivecké veřejnosti vstoupil pořádáním výstav trofejí v prostorách křivoklátského hradu nejprve jako člen mysliveckého sdružení. Poslední výstavu v roce 2007 u příležitosti oslav 300 let postavení kapličky Svatého Eustacha už dělal zcela ve své režii," zdůraznil Miroslav Pecha.

Ještě s jedním místem byl bytostně spjatý. Byla to chaloupka na Hoštích. Tady, se svými nejlepšími kamarády a zvěří v okolních lesích, trávil ty nejšťastnější chvíle svého života. „A každý z jeho druhů, kteří odešli z tohoto světa, tam má svůj památný kámen, aby byli stálou součástí toho krásného místa," připomněl ještě Miroslav Pecha.