Kde jste lilie vystavovali poprvé?

Bylo to v Domě pionýrů a mládeže, dnes ve vile Na Spravedlnosti. Napadlo to tenkrát Václava Laňku, který tam vedl přírodovědné oddělení. Byl se podívat u nás na zahradě a lilie se mu líbily. Tam jsme vystavovali třikrát, čtyřikrát do roku 1989. První výstava byla v roce 1974. Rok, či dva jsme byli v posilovně sportovní haly. Pak jsme prostřednictvím Václava Laňky oslovili ředitele Rabasovy galerie Václava Zoubka a jsme tady. Myslím, že je tu důstojné prostředí nejen co se týká teploty.

Vzpomínáte si na ty začátky?

Zrovna včera jsem viděl černobílé fotografie a z nich jsem poznal, že už tehdy jsme vystavovali nádherné rostliny. Některé se dodnes pěstují. Bylo tam dost botanických druhů, které dnes už nejsou, protože vyhynuly.

Jak se výstavy vyvíjely?

Dříve se vystavovalo méně exponátů. Byly i menší prostory. Každý třeba přivezl jednu kytičku od jedné odrůdy. Dnes vozí tři, čtyři, takže se udělá pořádná kytice. Každý rok jezdí více pěstitelů, i když jim lilie zrovna nekvetou, ale přijedou podpořit výstavu. Lidé sem chodí rádi. Není to malá výstava, kde se hlavně prodává kde co. Tady každý prezentuje, co vypěstoval a vyšlechtil. Vystavovatelé jsou z Prahy, Mělníka, Aše, Nymburka. Návštěvníci jsou nejen z Rakovnicka. Pravidelně sem jezdí lidé ze Sokolova, Berouna.

Lze tady vystavované rostliny nějak získat?

Lze se domluvit s konkrétním pěstitelem na podzimním prodeji cibulí. Rovněž na podzimní schůzi naší organizace je prodej a výměna cibulí. Cibule se prodávají také na aukci v Praze v Botanické zahradě Přírodovědné fakulty Karlovy univerzity.

Na výstavě jsou hlavně rostliny s velkými květy…

Jsou to takzvané velkokvěté hybridy aureliány. Ty se v obchodech nekoupí. Jsou náročné na pěstování i na přepravu hlavně kvůli možnému poškození květů.

Je náročné výstavu připravit?

Ano. Chce to čas a trpělivost. Květiny jsou náročné na přepravu. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám pomohly, výstavy se zúčastnili a podpořili nás i finančně.

I přes nepříznivé počasí, po jarních mrazech se letošní už třicátá výstava lilií v Rabasově galerii povedla. Návštěvníci shlédli více exponátů než loni. Bylo zde i více vystavovatelů. Novinkou letošní výstavy byly kytice k různým příležitostem, například svatební kytice, velikonoční, vánoční nebo kytice k promoci. Pěstitelé vystavovali hlavně velkokvěté trubkovité hybridy zvané aureliány. Kytice jako každý rok naaranžovala Jana Lavičková. Nechyběla ani soutěž o nejhezčí lilii, kterou vybírali návštěvníci. A vybrat jen jednu, nebylo vůbec lehké.

A co pěstitelé, ubývá jich, nebo přibývá?

Počet se drží zhruba na stejné úrovni. Největší úbytek byl po roce 1989, kdy se lidem otevřely nové možnosti. Teď se lidé k zahrádkaření a obecně k pěstování vrací.

Jak dlouho pěstujete lilie vy?

Už sedmatřicet let. Věnujeme se hlavně šlechtění nových odrůd. Nepěstujeme jen koupené lilie. Snažíme se mít nové rostliny, nové barvy. Věnujeme se hlavně trubkovitým aureliánům, které se komerčně prakticky nepěstují. Katalogy nabízejí čtyři, pět odrůd čtyřicet let starých. Ale i to je dobré, že přetrvávají. Vedle nich to chce něco nového. Novou barvu, nový tvar.

Za jak dlouho vyšlechtíte novou odrůdu?

Není to z roku na rok, i když některé rostliny už kvetou první rok po výsevu. Ale záleží na tom, jak porostou dál. Jak se bude držet barva, tvar. Jakou budou mít lodyhu, aby se rostlina neválela po zemi. Zkrátka, aby to byla nová zdravá květina do zahrady ne do skleníku.

Pěstujete tedy odrůdy venku?

Ano, i když jsou odrůdy, které může poškodit vítr, déšť, sucho, takže jsou vhodné jen do skleníku. Vítr, déšť, to vše jsme si letos vyzkoušeli. Máme zahradu u Terezína a tam vítr fouká hodně.

Máte nějakou odrůdu nejraději?

To nemohu říci. Mám radost z každé nové odrůdy, která se povede a je použitelná na další šlechtění. Je to nikdy nekončící práce.

Zmínil jste, že některé odrůdy pěstované před třiceti lety už nejsou…

Svého času byly lilie soustředěné v botanické zahradě v Tróji, ale ty se nedochovaly v takovém rozsahu. A staří pamětníci už nejsou, ubývají. I my jsme měli svůj fond. Ale bohužel asi před čtyřmi lety se nám do zahrady nastěhoval hryzec a sežral nám asi tři tisíce lilií. Teď sháníme naše lilie po známých, abychom je obnovili.

Dříve byly v zahrádkách vidět jednoduché bílé lilie. Pěstují se ještě?

Bohužel, tyhle staré takzvané kostelní lilie téměř vyhynuly. Může za to měnící se klima a také různé choroby, které mohou na ně přenést ostatní odrůdy. Pokud má někdo na své zahrádce jen ty bílé lilie, může je zachovat, ale nesmí k nim přikoupit další. Na druhou stranu existují odrůdy šedesát let staré, například Red Velvet. To je dodnes nepřekonaná lilie. Američané ji už vyřadili ze soutěží, protože pořád vyhrávala.