Při tvorbě knihy oslovili autoři spousty lesníků, řemeslníků, pamětníků, obyvatel. Ti všichni jim poskytli hodně materiálů a pustili je do svého soukromí i na běžně nepřístupná místa, takže je kniha tak trochu i jejich dílem. Vydalo ji vydavatelství Dokořán.

O Křivoklátsku už bylo napsáno mnoho naučných, odborných knih, beletrie a průvodců. „Mnoho knih je napsáno odborným jazykem, vyšly v malých nákladech, takže jsou nedostupné, proto jsme si řekli, že by nebylo špatné udělat knihu, která by Křivoklátsko shrnula z pohledu vývoje krajiny od nejstarších dob, kdy se vytvořily kopce a údolí přes narůstající vliv člověka, to je výstavbu hradišť, kolonizací hvozdu, využívání surovin a velké stavby. Skončili jsme až ve žhavé současnosti," popisoval Karel Žák.

Kniha je rozdělená do devíti bloků. Krásné fotografie Martina Majera a zajímavý text v mnoha případech ukazují místa běžnému návštěvníkovi neznámá, protože nejsou ani přístupná. V knize nenajdete žádné mapky, plánky nebo popis tras. „Nechtěli jsme, aby kniha působila jako průvodce a také, aby místa nebyla příliš navštěvovaná. Kniha má u čtenářů spíše vyvolat vztah k oblasti a hlubší zájem. Ti, co se více zajímají, si místa určitě najdou," řekl Karel Žák.

Fotografie vznikaly tři roky. Každá z nich má svůj příběh. Hezký příklad uvedl sám fotograf Martin Majer: „Když jsme jeli fotografovat rostlinu hvozdík ke Karlu Schwarzenbergerovi na Dřevíč, přivítal nás jeho velký uslintaný pes. Skočil na mě a umazal mi nové tričko. Ještě k tomu jsem si zapomněl vzít sebou stativ, tak jsme nakonec obraz nasvěcovali různými lampičkami, dokonce i čelovkou."

Autoři se často dostali i do jeskyní a šachet, kam lezli jen po lanech.
Při tvorbě knihy se objevilo mnoho otázek kolem historie a podobně. Řadu z nich autoři nedokázali dotáhnout do konce. Využívali různou literaturu. V archivu dohledávali pouze některá fakta, například o historii mostů na Berounce. V literatuře o nich nacházeli plno nepřesností.

Při představování Karel Žák vybral z každého bloku jednu zajímavost, střípek. Nejprve se zmínil o geologickém vývoji krajiny. Mimo jiného ho zaujaly skalní věže, kam se lidská noha nedostane. Jsou z různých hornin podle geologického vývoje Křivoklátska.

Další zajímavostí jsou nenápadné buližníkové skály v lesích schované v porostu. Mají výšku do 15 až 20 metrů. Je jich tu asi sto. Dvacet z nich je běžně nedostupných. Vylezou na ně pouze horolezci.
Druhý blok se věnuje morfologii krajiny. Zdeněk Žák vybral hlavně vodopády a kaskády, které byly pro někoho překvapením. Vznikaly hlavně na přítocích Berounky. Zmínil Skryjská jezírka, Ukázal fotografii nepřístupného vodopádu Na Čůráčkách nedaleko Zvíkovce. Naopak turistická stezka vede ke Karáskově rokli nedaleko mostu ve Skryjích.

Další blok v knize popisuje vývoj klimatu. V něm najdete mimo jiné zmínku o krasových útvarech pěnovcích, které vznikly v nekrasovém prostředí. V nich se usazovaly schránky měkkýšů. Jednotlivé vrstvy prozrazují, jaký tu byl vývoj klimatu. Pravěk, středověk a činnost člověka zachytil další blok knihy. Jako příklad uvedl Karel Žák keltské hradiště ve Stradonicích, nebo hrad Týřov, kde jsou zazděné desítky bloků nevypáleného vápence.

Velmi zajímavé je podzemí Křivoklátska. Je tu 10 nekrasových jeskyní a 350 důlních děl. Většina z nich nedokazuje těžbu nerostů, ale patří jen k průzkumné a záhy zastavené těžbě.
Samostatnou kapitolou jsou lesní řemesla, například pálení dřevěného uhlí. V lesním bloku autoři pojednávají o vzácných živočiších a rostlinách Křivoklátska. Vodní blok rozebírá téma lidé a voda. Zmiňuje jedinou přehradu Klíčavu. Plánů na přehrady od roku 1911 byla celá řada. Vzniklo tu asi deset podzemních průzkumných prací pro uvažované přehradní profily. Jsou u Roztok, nad Branovem, ale i na dalších potocích. Například štola pro přečerpávací vodní nádrž Červený kámen měří asi 500 metrů.

Kulturní krajinu v bloku zastupují různé stavby. Karel Žák zmínil hlavně statky, na příklad statek na kruhovém půdorysu Karlov nebo nedokončený statek Požáry. Nezapomněl ani na drobné památky jako jsou smírčí kameny.

V dopravních stavbách zmínil Lánskou koněspřežku nebo železniční dráhu Beroun – Rakovník s pěti tunely. Současný ráz krajiny Křivoklátska Karel Žák prezentoval pěstováním řepky ve velkém, nebo opuštěnými vojenskými areály a také významnou technickou stavbou jakou je úpravna vody Klíčava. Na digitální mapě ukázal morfologii krajiny Křivoklátska i hranici stávajícího CHKO i uvažovaného Národního parku Křivoklátsko, s jehož založením všichni tři přítomní autoři knihy souhlasí.