Co obnáší vaše současná pracovní pozice?

Především úzkou spolupráci s ředitelem, technickým náměstkem, primáři a vrchními sestrami odděleních. Společně zajišťujeme efektivní fungování nemocnice, motivaci zaměstnanců a řešení personálních záležitostí. Koordinuji práci ošetřovatelského personálu a dozoruji nad ošetřovatelskou péčí, zajišťuji další vzdělávání a zavádění moderních postupů v ošetřovatelství. Do mé náplně patří i prezentace nemocnice a sesterské profese, tvorba a připomínkování předpisů. Zároveň řeším stížnosti pacientů, jejich prošetření, a protože nemáme krizového manažera nebo manažera kvality, zastávám v případě potřeby i úkony s tím spojené. Odpovídám za dodržování hygienických předpisů a norem v nemocnici. Nedílnou součástí je i spolupráce se vzdělavateli a školami, včetně náborových akcí na školách a veletrzích práce. Ta práce je hodně rozmanitá a tento výčet je jen zlomek toho, co obnáší. Ráda si někdy odskočím k vděčnější části svojí profese a to jsou pacienti, především v době covidové krize mě právě tohle nabíjelo. Bohužel, úkolů spojených i s několikaletou rekonstrukcí je čím dám více a času stále stejně. Díky tomu mám však přehled o celé nemocnici a jejím fungování.

Co vás přivedlo k tomu stát se zdravotní sestrou?

Ve třetí třídě se nás ptala paní učitelka, co chceme být a já tehdy řekla, že buď sestřička nebo učitelka, myslím, že v těch 9 letech jsem spíš viděla hezkou modrou uniformu s bílým čepcem, ale poté jsem jako dítě byla vícekrát hospitalizovaná. Tam jsem si to zamilovala a věděla, že nic jiného dělat nechci. Zároveň jsem už tehdy viděla věci a chování, které se mi nelíbilo a říkala jsem si „…až já budu sestřička, taková nebudu…“

Prošla jste mnoha profesemi včetně učitelky odborných předmětů na SZŠ, která vás nejvíc obohatila?

Vlastně celý život procházím jen jednou profesí, a to je Sestra. Pokud bychom učitelku praxe a odborných předmětů brali jako jinou profesi, tak tedy dvěma…. Myslíte-li pracoviště nebo obory, tak naprosto každé pracoviště mě obohatilo. První, to byla septická chirurgie, ta mě určitě formovala nejvíc. Stejně jako každou jinou sestru, první zaměstnání a obor vás ovlivní.

Pracovala jste také dva půl roku jako zdravotní sestra ve Švýcarsku, můžete to porovnat práce zdravotní sestry u nás a v této zemi?

Na toto téma jsem měla seminář v roce 2013 a trval skoro 7 hodin, takže je těžké to teď shrnout do několika vět, ale pokusím se. Práce sestry je tam dost podobná, jen mentalita společnosti trochu jiná. Paradoxně jsem nezažila kulturní šok při odjezdu tam, ale po návratu zpět. Obecně je tam péče více o lidech a jejich přání, respektují se přání pacientů, jinak se staví ke smrti a umírání, jsou více pokorní (pacienti i personál!) Celkově jako společnost jsou také skromnější a šetrnější než lidé v ČR. Představa že každý Švýcar je boháč, který žije luxusně, je naprosto mylná. Obecně je mi jejich mentalita bližší než ta česká.

Co ještě vám práce ve Švýcarsku dala?

Práce tam mě naučila paliativní péči, péči o pacienty s demencí a dala mi možnost pracovat v multikulturním prostředí. Na směně bylo třeba 6 lidí pěti různých národností a několika náboženských vyznání. Bylo to pro mě fascinující a obohacující, toto bych v ČR nezažila.

Po příjezdu tam jsem měla pocit, že jejich společností je upřednostňována péče o starší pacienty a domácí péče. Naopak akutní medicína mi ve srovnání s ČR přišla dobrá, nikoli však lepší. U nás je také akutní péče dostupnější a mnohdy předimenzovaná, tam se s ní tak neplýtvá. Bylo by to na dlouhé povídání, takže zpět otázce. Myslím, že práce sestry jako taková je z 80% stejná tam i tady.

Co obnášela další vaše práce lektorky ukrajinských zdravotních sester?

Jednalo se o výuku odborných předmětů a přípravu na aprobační zkoušku. V podstatě do nich musíte dostat v pro ně cizím jazyce za 8 měsíců to, co se tady učí několik let. Vychází se z toho, že to umí nebo by měly umět ze svojí země. To se jim připomíná a opakuje, případně říkají rozdíly. Výuka je pro učitele náročnější. Snažila jsem se všechnu výuku přizpůsobit hlavně jazykově tak, aby to bylo zvládnutelné pro nerodilé mluvčí. Hodně ukazujete, používáte obrázky a vlastní nákresy, mluvíte pomaleji a jednodušeji. Hodně mi pomohla právě zkušenost ze Švýcarska a dobře si pamatuji, co mi dělalo potíže při porozumění rodilému mluvčímu a snažila jsem se toto ve výuce nedělat.

Jaké je to být učitelkou na střední zdravotní škole?

To mi dalo trpělivost. Možnost poznat různá pracoviště a specifika pracovníků na daných odděleních. S žákyněmi jsem prošla téměř vše co jsme neprošla jako sestra. Bavilo mě chodit v létě (v době kdy jsem měla jako učitelka prázdniny) na ta pracoviště jako sestra a prolínat tak práci sestry i učitelky. Velká zkušenost byla účast na Erasmu pro učitele a jazykový kurz metody Clil v Berlíně. Měla jsem určitě i možnost rozvoje, právě třeba z hlediska zavedení předmětu Ošetřovatelství v němčině. V tom jsme byly první škola v ČR.

Jste pro zaměstnávání zahraničních zdravotních sester?

Nejsem vyloženě proti, myslím, že to může být přínos, musí však ovládat český jazyk. Jedná se ale spíše o jednotlivce, než že bychom si reálně 4 tisíce chybějících sester v ČR doplnili tímto způsobem. Osobně se snažím u nás v nemocnici hledat jiná řešení, než již tak přetížený personál zatěžovat zahraničními sestrami, které jsou pro ně další přítěží.

Dříve jste plánovali výuku studentek oboru zdravotních sester přímo v rakovnické nemocnici, jak to nyní vypadá?

Podařilo se navázat spolupráci se Střední zdravotnickou školou a Vyšší odbornou zdravotnickou školou v Kladně. Od září pak bude probíhat výuka s učitelkou v oboru Praktická sestra u 3. ročníků. Zároveň na individuálních praxích máme pro tento školní rok 13 studentů z vysokých škol, oborů fyzioterapie, všeobecná sestra, porodní asistentka a další. Zájem o praxe ze stran studentů všeobecného lékařství je již od minulého roku také poměrně vysoký. Jsem za mě moc ráda a doufám, že je oslovíme i jako budoucí zaměstnance. Menší nemocnice dávají mnohem větší šance poznat, vyzkoušet a naučit se. Současně se zaměřuji na to, aby společnost měla povědomí o tom, že studium zdravotnických a sociálních oborů má smysl, je to jistota práce, kterou v nejbližších letech nenahradí umělá inteligence na rozdíl od jiných profesí.

Jste spokojena v rakovnické nemocnici, co se vám v ní líbí?

K Rakovníku jsem neměla žádné vazby a práci jsme přijala kvůli bývalému panu řediteli Jedličkovi a jeho dvěma náměstkům, se kterými jsem před lety pracovala v jiné nemocnici. To byl jediný důvod. Chtěla jsem jim pomoci s rozvojem nemocnice, zachováním a zlepšením péče pro Rakovnicko. A to je také to, co se mi na ní líbí. Samozřejmě jsem věděla, že ti tři lidé, kvůli kterým jsem práci přijala jsou generačně jinde než já a proto spolu nebudeme pracovat do mého důchodu, ale naštěstí mám za ně stejně úžasné náhrady a navíc mi samozřejmě přirostly k srdci ty naše rakovnické sestry. Takže v tuto chvíli mě v Rakovníku drží rozdělané projekty, nový pan ředitel a personál napříč pracovišti. Potkala jsem zde skvělé lidi z řad zdravotníků, ale i v kuchyni, údržbě, na dopravě nebo v administrativě. Díky nim všem jsem zde spokojená.

Autor: Jan Ziegler