Které gramofony patří k vaším nejoblíbenějším?
Mám nejraději gramofony vyráběné v Británii, ty byly velmi kvalitní. Samozřejmě nesmím zapomenout na HMV firmu známou jako „Hlas jeho pána“, kterou proslavil pejsek před gramofonem. Pak ještě americkou značku Victrola, to byla také kvalita.

Vyráběly se také nějaké gramofony u nás?
Tady se vyráběly třeba Ultraphony. To je firma, která vydávala hlavně desky, ale vyráběla i gramofony. Tedy spíše vyráběla jen bedny a rameno se zvukovou skříní, ale motory byly ze Švýcarska. Musím říci, že Švýcaři vyráběli perfektní hodinky, ale ty motory byly nekvalitní.

Kdy jste začal se sbíráním starých gramofonů?
Kdy gramofony, to přesně nevím, ale zajímám se celkově o zvukovou techniku asi tak od čtrnácti let. Takže asi osm let.

Jak vás to napadlo?
Na začátku byla písnička. Na satelitu jsem sledoval dokument o staré železnici. Po každé na začátku běžela písnička Sentimentální blues a vlak projížděl krajinou. Moc se mi ta skladba zalíbila. Ptal jsem se dědy, jestli ji nezná. Protože to byl ve své době jeho hit, tu starou desku sehnal a pouštěl mi ji doma na starém gramofonu. Tenkrát mě to nějak chytlo.

Takže váš děda měl doma starý gramofon ?
Ano, on měl vlastně tři. Dva z nich byly nefunkční. Tenkrát mne bavilo všechno rozebírat a zkoumat, tak jsem samozřejmě rozebral i zmiňovaný gramofon. Tím mě to tak strašně chytlo. Samozřejmě i ty dva rozbité gramofony, co měl děda, jsem postupně opravil.

Máte rád i hudbu, která je na starých deskách z dvacátých, třicátých let?
Tu poslouchám velmi rád. Ale vpodstatě nemám žádný vyhraněný žánr. Poslechnu si všechno, ale melodie ze starých desek mám nejraději. Nemohu říct o něčem, že je to hnusné a nelíbí se mi to. Na každé věci se dá najít něco pěkného. Třeba se mi zalíbí jedna písnička od nějaké skupiny.

Koukáte na černobílé filmy pro pamětníky?
Rád se na ně podívám. Dlouho jsem koukal na černobílou televizi. Sleduji ale i starší barevné filmy. Zajímám se o dobu první republiky. Jaká byla technika, co se vyrábělo, jak se lidé k sobě chovali, jak smýšleli. Proč se něco vyrábělo levně, proč to bylo kvalitní a proč to dneska není. Jediné, na čem jsem zatím nenašel nic pozitivního, je politika.

Kterého gramofonu si ve své sbírce nejvíce ceníte?
Asi gramofonu, který jsem si koupil jako první. Je zároveň i nejstarší, tuším, že je z roku devatenáct set dvacet tři nebo pět. Nevypadá jako typický gramofon, má kliku zepředu a trouba je umístěna ve víku. Kvůli tomu je hodně vysoký a moc se jich tenkrát nevyrobilo. Nebyl tak praktický, protože do kufříku nešly zasunovat desky a to bylo nepraktické. Ale vypadá nádherně, asi proto se mi líbí.

Sbíráte kromě gramofonů ještě něco jiného?
Jistě, ještě mě zajímají magnetofony, černobílé televize, stará rádia.

Máte tedy početnou a objemnou sbírku, kam exponáty ukládáte?
Televize mám ve sklepě, těm totiž nevadí vlhko a také je nikdo neukradne, protože nemají historickou hodnotu.
Ostatní je po bytě, nebo u babiček a dědečků. Většinou mám doma ještě několik rozebraných kousků, takže tam není k hnutí.

Ještě vám někdo přinese nějaký starý přístroj?
To už málokdy. Většinou gramofony kupuji na aukcích a po bazarech. Některé strojky jsem dával dohromady po částech. Sháním jednotlivé díly třeba i pět let. Věřím, že je jednou někde objevím. Pro mne je nejpodstatnější dát gramofon do původního stavu.

Z jakého gramofonu jste měl největší radost?
To byl snad nejlevnější gramofon, koupil jsem ho za padesát korun na náhradní díly. Vyrobila ho malinká firma. Teď je funkční v originálním stavu. Někdy je lepší, když je na strojku vidět ta patina, to opotřebení.

Dostal jste gramofon po nějaké známé osobnosti?
Gramofon ne, ale magnetofon Sonet duo. Dala mi ho paní, jejíž manžel hrál v orchestru Ferdinanda Havlíka.

Co děláte v civilu?
Nyní napůl studuji a napůl pracuji. Dělám truhlařinu, studuji na vysoké škole dřevařství. Nejdříve jsem chtěl být kovářem, ale nakonec jsem šel na truhláře. Teď se mi to hodí. Dokážu si nalakovat a opravit skříňky tak, že to nikdo nepozná.