Jednou z ročníkových prací, která ve středu oslnila komisi, byla práce Martiny Müllerové na téma Transplantace srdce a mechanická srdeční podpora.

Proč právě toto téma?

Když jsem se zamýšlela nad tím, co si mám vlastně vybrat, tak mě dlouho nic nenapadlo. Jen jsem věděla, že by to mělo být něco z medicíny. A protože mě vždy i ve filmech uchvacovalo srdce, tak jsem si řekla, že bych to mohla vyzkoušet. Ale vůbec jsem si nebyla jistá. Zvláště v tom, zda se budu moci k operacím srdce blíže dostat. Nic z toho neumím a neznám, nestuduji žádnou zdravotnickou školu, ale gymnázium, a tak jsem si říkala, že mé šance jsou minimální.

Štěstí vám ale nakonec přálo…

Pan profesor Jan Pirk mi odpověděl na můj e-mail s tím, že mi s mojí ročníkovou prací rád pomůže. Požádala jsem ho tedy také o to, zda bych mohla nějakou operaci srdce vidět na vlastní oči a on souhlasil.

Jak se cítí středoškolačka na operačním sále?

Bylo to hodně zvláštní. Musíte se stejně jako lékaři kolem vás tak nějak odosobnit. Přistihla jsem se při tom, že přemýšlím o tom člověku, který je právě operován, o jeho rodině, ale pak jsem si to musela zakázat.

Popiš tvůj den D…

Operace se uskutečnila 23. listopadu v 7.30 hodin. IKEM je až na druhém konci Prahy a já bydlím v Jesenici u Rakovníka. Musela jsem tedy hodně brzy vstávat…
Staniční sestra mě odvedla do šatny kde jsem se kompletně oblékla do sterilního oblečení. Dostala jsem čepec , roušku a šla na operační sál. Pacienta, který už nebyl při vědomí, právě připravovali k operaci.
Stála jsem za hlavou pacienta. Občas mě operatéři seznámili s tím, co právě dělají a co se chystají dělat. Atmosféra tam byla neformální. Já si srdce spojuji se životem a vzhledem k tomu, že na něm pracovali, byl to dost zvláštní pocit.
V jednu chvíli bylo takové jakoby vyfouklé, komora byla splasklá, protože byla bez krve. A oni jen operovali, dělali svoji práci, jako by vůbec o nic nešlo. Stále si mezi sebou povídali , a to i o zcela nelékařských tématech a hrála tam hudba.

Je něco, co vás při zpracovávání tohoto tématu opravdu překvapilo?

Že existuje mechanická srdeční podpora. Věděla jsem, že existuje umělé srdce, ale tohle byla pro mě naprostá novinka. No a pak ten vstřícný přístup pana profesora Pirka k mé osobě. On je ale laskavý ke všem, především k pacientům.

I s těmi jste se spřátelila…

Ano. Díky panu profesorovi
jsem měla možnost hovořit se dvěma pacienty. S pánem, který je na zmíněné mechanické podpoře, a s jednou paní, která je už doma po úspěšné transplantaci srdce.

Asi byste se jednou chtěla medicíně také věnovat…

Přemýšlím nad tím. Lidské tělo, jeho fungování a nemoci, to mě bavilo už na základce.