Daj-li medaili, aneb premiérský „trojboj“

V posledním týdnu během svého pobytu v daleké, a přece tak blízké Americe, náš pan premiér zářil jako nikdy. Ta země mu nepochybně svědčí a jeho tah na „soupeřovu“ bránu by mu mohlo závidět i fotbalové trio Nedvěd-Koller-Rosický. Za pár dní toho stihl tolik, co jiným se nepodařilo za dlouhá léta.
Víza? Tak ta prý nebudou. Prvním krokem ke zrušení této nedůstojné procedury je oběma stranami podepsané Memorandum. Pravda, prozatím se toho pro nás až zas tak moc nemění, ale do budoucna to vypadá víc než dobře. A hlavně, přátelé, zase jsme v něčem první. Kamarádi z Bruselu jen nevěřícně zírají.
Radar? Tak ten, vážení spoluobčané, na rozdíl od vízové povinnosti, pro změnu bude. A možná co nevidět. Nebo že by snad tyto dvě záležitosti spolu nijak nesouvisely? Případně jen tak málo jako „sežraný vlk“ a jedna „věčně hladová koza“? Ať už je to jakkoli, americká strana neskrývala obdiv nad nezvykle tvrdým a nesmlouvavým vyjednáváním české strany. Věřte nevěřte, ale hodně dlouho se prý s něčím podobným nesetkali. Spíše to ale bylo pouhé přátelské pošimrání mužské ješitnosti, na které moc dobře slyší všichni chlapi. Předsedy vlád nevyjímaje.
A medaile? Zatím sice „jen“ premiérská plaketa, ale pokud se bratři Josef a Ctirad sejdou a nad tímto oceněním zavzpomínají na staré dobré časy, mohli by se rozhodnout prostřílet se zpět do své neméně dobré, staré země. Vždyť polovina národa je považuje za hrdiny. A to by bylo, aby za svůj třetí či dokonce čtvrtý odboj už konečně nedostali onu vytouženou, oficiální a tvrdě zaslouženou medaili…

Karla Krátká

Další reakce na sebe nenechaly dlouho čekat:

Karel Němec: Výlet pana Topolánka do Spojených států, který vyjde bezmála na pět milionů korun, je opravdu plodný. Po vyjednávání s protistranou o zrušení víz bylo náplní jeho programu, také předání vyznamenání bratrům Mašínovým. Jaké překvapení pro republiku? Vždyť se o tom, jestli Mašíny vyznamenat nebo ne, se mluví alespoň patnáct let.
Choulostivé téma, ve kterém doposud nedokázal nikdo rozhodnout vzal Topolánek do svých rukou a udělal to podle svého. Už samotné oznámení o chystaném opět zvedlo vlnu názorů. „Jsou to vrazi,“ křičí jedni. „Jsou to hrdinové,“ křičí druzí. Kde je pravda?
Nelze soudit. Je to spíše o osobním pohledu na věc. Jestli jsou to pro Topolánka hrdinové, tak ať si je vyznamená, je to jeho věc. A tak k tomu asi také přistupuje. Jeho mocenský potenciál nedotknutelnosti si nenechá vzít. Co si zamane, to udělá. Už nám to několikrát předvedl.

Bohumil Berkl: „Jednou prostě zabili. Ať je to za jakýchkoliv okolností.“


Jan Hofman: „Nepřekvapuje mne to. Proč by ve státě, kde není chuť soudit vrahy daleko větších kalibrů, nemohli ti, co zabili jen pár dalších, dostat medaile?“


Růžena Růžičková: „Zemřelo šest nevinných lidí. Měli to udělat jinak. Pro mě hrdinové nejsou a medaile by za to dostávat neměli.“


Emil Dejmek: „Mašínové jsou jediní, kdo proti komunismu opravdu bojovali. Vždyť to byla válka a za každé války jsou oběti. Jejich ocenění je správné.“


Jindřich Novotný: „Zabíjet nemuseli, ale i tak se jejich příkladu mohli chopit další. Třeba by rok 68 byl definitivním koncem komunistů v Čechách.“


Antoním Spurný: „Jejich táta, to byl pro mne hrdina. Oni ne.“


Milada Spurná: „Souhlasím s manželem. Co by asi Josef Mašín řekl na to, že se jeho synové zřekli českého národa? Vždyť on za něj bojoval za války a oni dávno po ní stříleli lidi, když z vlasti utíkali pryč.“

Tématu bratří Mašínů a Milana Paumera, jejich činosti i útěku mapuje Nymburský deník. Zde si můžete mimojiné i prohlédnout video rozhovor s Milanem Paumerem.

Nás ale zajímají hlavně vaše názory. Ty můžete vyjádřit buď v anketě vpravo, nebo v diskusi pod tímto článkem. neváhejte, Zajímá nás, co si myslíte!