Ovšem když se řekne Andamanské souostroví, asi málokdo ví, kde jej na mapě hledat. Když se řekne Indie, najde ji každý. A právě Andamany jsou součástí nejlidnatějšího státu světa.


Měsíc strávený v pralesích a na plážích ostrovů se stal hlavním tématem přednášky cestovatelky Ivony Krškové, která se pod patronátem novostrašeckého Dětského domova uskutečnila ve středu. Její poutavé vyprávění si v sále vyslechly děti, které převažovaly nad dospělými.
Z pohledu naší civilizace je to místo mimořádně zajímavé a neprobádané. Vždyť souostroví tvoří přes tři stovky ostrůvků. Některé jsou obydlené, jiné ne. Nejjižnější část, Nikobajské souostroví, je cizincům úplně zapovězeno. Žijí zde příslušníci původních národů, mezi něž patří například Jaravové. Stejně tomu tak je na většině ostrovů. Nezvaného návštěvníka tu může čekat i rána otráveným šípem, který se ovšem Ivoně vyhnul. Když se těmito místy projíždí, nesmí se zastavit ani koukat z otevřeného okýnka.


První noc mezi kraby
Ivona na místo dorazila se skupinkou dalších tří Čechů, což by se dalo považovat za štěstí. Je to dobrý pocit mít kolem sebe někoho, komu rozumíte. Na Andamanské ostrovy přijíždí dvě až tři lodě za měsíc a turistický ruch je ještě nestihl objevit pro svůj průmysl. Nenajdete zde žádné hotely ani jiné turistické zázemí.
Už první noc na pláži ve spacáku byla pro cestovatelku dobrodružstvím. V noci neustále slyšela kolem šramocení, a tak pořádně nedokázala usnout. Následné ráno zjistila, že všude kolem je velké množství děr po vylézajících krabech a jedna přímo pod jejím spacákem. Ustlala si nad domkem jedno z nich. Na kraby, ale i další příslušníky mořské fauny narážela neustále. „Je to nádherný barevný svět: korály, kraby, langusty, mušle. Až tomu člověk nevěří, jak jsou zbarvené,“ popisovala Ivona Kršková promítané fotografie.


Žabky jako u nás
Cestovatelka zavzpomínala i na místní lidi, kteří byli oblečeni do tradičního indického ošacení. Na nohou měly všichni klasické žabky, jako známe i u nás. „Nosili je neustále, v pralese, v práci, na horách. Viděla jsem tam zachumlané lidi od hlavy po kotníky, ale nohy v žabkách měly holé,“ doplnila.
Jedna z cest po souostroví vedla na ostrov Rose Island. Tento necelý kilometr čtvereční byl od devatenáctého století správním centrem anglických kolonizátorů. Bylo zde vybudováno město s bankami, poštou, divadlem, vězením i třeba vlastní tiskárnou. Bílé osadníky vyhnala ovšem druhá světová válka a Japonci. Když z ostrova odešli, město zanikalo a dnes už jej pohltil prales.


Pekli si vlastní chlebové placky
I když byla Ivona řádně očkovaná a vybavená léky proti malárii, při jídle dbala opatrnosti. Jídelníček zde tvořily hlavně banány a další ovoce, kterého je zde pro stálé a ideální klima dostatek. Občas si z mouky upekli Češi vlastní chlebové placky, které se dají jíst třeba se zelím a česnekem. Jen přírodním zdrojům vody se vyhýbala. „Poznala jsem tam jiného Evropana, Švýcara. Ten onemocněl právě ze špatné vody,“ připustila cestovatelka a dodala, že tento příběh měl šťastný konec. „Mně se naštěstí nic takového nestalo,“ uzavřela.


Cesta Ivony Krškové trvala celkem půl roku. Putovala přes Rumunsko, Turecko a Irák, aby dojela až do Indie a jeden měsíc strávila právě na Andamanských ostrovech. Po návratu do Indie odlétla zpět do Česka.

Další z cestovatelských přednášek připravují v Dětském domově Nové Strašecí na 17. květen, kdy si pobesedovat přijede český polárník, pětinásobný pokořitel severního pólu Miroslav Jakeš. Všechny přednášky jsou přístupné veřejnosti.