Po několika měsících, kdy zprávy o trestné činnosti na Rakovnicku poskytovala Rakovnickému deníku policejní mluvčí z Berouna Marcela Pučelíková, má Rakovník opět svoji policejní mluvčí. I když zatím jen na studijním pobytu.

Vy ale nejste Rakovničanka…
Pocházím z Lednice na Moravě, ale v Rakovníku už žiji dva roky. Předtím jsem žila a studovala v Praze. Měla jsem tam práci u ochranné služby. V Praze jsem se seznámila se svým nynějším přítelem Martinem, který je z Rakovníka. A posléze jsem ho sem následovala.

Až dosud jste pracovala na dopravním inspektorátu…
Vždy jsem chtěla být policistkou, proto jsem k policii nastoupila hned po gymnáziu. Můj táta byl policista na dálničním oddělení, a proto bych i v Rakovníku ráda navázala na rodinnou tradici. Na dopravce měli právě volno, a tak mě vzali. Musím říci, že na dopravce byl skvělý kolektiv. Hned mě přijali za svou.

Vzpomínáte na svůj první den ve službě?
To se nedá zapomenout. Na silnici mě vzali druhý den a učila jsme se zastavovat a oslovovat řidiče.

Jaká je vaše zkušenost s řidiči?
Nemám s nimi problém. Zatím mě nepotkal žádný negativní zážitek.

Ani s těmi, co jsou pod vlivem alkoholu nebo drog?
Ne. V tomto případě volím vždy raději klidnější a mírný způsob komunikace.

Myslíte, že na vás všeobecně řidiči reagují jinak proto, že jste žena?
Možná ano. Je pravda, že se k policistkám řidiči chovají lépe, nevím proč. To byste se spíše měla zeptat jich (smích).

Neměla jste někdy ve službě strach ?
Ani ne.

Máte nějaký výcvik? Vidím před sebou křehce působící ženu…
Každý měsíc máme taktické cvičení na různé zákroky. A také vím, že kdyby bylo třeba, mám bezvadné kolegy, kteří by v případě nutnosti jistě přispěchali pomoci.

Takže kdy bychom se oficiálně mohli dočkat nové policejní mluvčí?
Na konci roku bude výběrové řízení, kterého se také zúčastním. Na studijním pobytu jsem z toho důvodu, abych se nejprve s touto problematikou seznámila. A samozřejmě si vyzkoušela, zda mám o tuto práci opravdu vážný zájem.

A máte?
Teď už mohu s určitostí říci, že ano.

Úkoly, které jste zatím dostala, vás neodradily?
Ne. Každý začátek je těžký a kolegové mi hodně pomáhají.

Jak na vás působí náš kraj?
Líbí se mi tady. Bála jsem se, protože nemám ráda velké změny, ale nevyhýbám se jim, a když přijdou, tak do nich jdu. Myslela jsem si, že si tady budu dlouho zvykat a rodinu mám hodně daleko. Ale přítel, jeho rodina i kolegové v práci mi v tom zvykání hodně pomohli. A s rodinou se vzájemně často navštěvujeme.

Dodejme, že Michaela Richterová je v současnosti také ještě studentkou vysoké školy, studuje dálkově obor se sociálním zaměřením.