Jak jste s řemeslem začal ?
Vyučil jsem se ve sklárnách Kavalier. Pak jsem po různých výzkumných ústavech foukal technické sklo. Od roku 1988 jsem začal podnikat. Poslední čtyři roky jezdím ukazovat řemeslo do škol, aby děti věděly, že ze skla se nedají dělat jen pivní lahve.

Kromě předvádění máte doma ještě nějakou výrobu?Dělám servis chemického skla chemické průmyslové škole v Praze. Také dělám nějaké jednoduché přístroje na objednávku pro různé výzkumníky amatéry.

Kde všude své umění předvádíte a je o něj zájem?
Jezdím po řemeslných trzích, do škol, školek i na gymnázia. Dokonce jsem byl i v domově důchodců. Nafouknout kouličku dokáže i pětileté dítě. Děti moje práce zajímá, ale že by se stal někdo sklářem, to asi ne.

Vyrůstá vám nějaký nástupce?
Bohužel, moje děti to nezajímá, nemají trpělivost. Syn mi říká: „Hele, táto, u toho kahanu není klávesnice a chybí tu enter.

Spálil jste se někdy při práci?
Spálit a pořezat, to je stejné, jako když kuchař vaří a ochutnává. Já se při práci řežu a pálím. Za ta léta si ale člověk vypěstuje ke sklu nějaký podvědomý reflex. Dlouho se mi nestalo, že bych se o sklo spálil, spíše se spálím o kahan, když předvádím venku a foukne vítr.

Kde berete nápady na figurky?
Já mám velkou fantazii. Stále chodím a koukám kolem sebe, hledám motivy, co by tak šlo převést do skla. Mohou to být věci ze dřeva, z keramiky, z hlíny.

Na co se nyní zaměřujete?

Teď foukám funkční modely parních strojů lokomotiv. S těmi jsem se dostal i do české Guinesovy knihy rekordů. Spolupracuji také s Pelhřimovem. Před měsícem jsem tam zkoušel skleněnou spirálu, která se natáhla o patnáct a půl centimetru.

Předváděl jste řemeslo i mimo republiku?
Jezdil jsem po Evropě. Funkční modely parních strojů ve světě zřejmě nikdo jiný
nedělá. Figurální tvorba je hodně složitá. Parní stroj foukám od prostředka a když se mi v polovině něco rozbije, nejde to opravit a začínám znova.

Chce to hodně trpělivosti?
Musíte si říct: „Ta hmota nesmí nade mnou zvítězit!“ A ona se nedá.
Má určité hranice, které nejdou překročit. Chce to mít cit pro materiál. Já za těch třicet osm let už vím, kde jsou rizikové body, vím, kde to může prasknout. Někdy, když pospíchám, tak to zkusím ještě kousek natáhnout a ono to praskne.

Kdy jste přišel na to, foukat figurky?
To už je strašně dávno. Řekljsem si, že foukat technické sklo je sice hezké, ale do něj nedávám žádné tvůrčí nápady. Kdežto, když vezmu trubičku, zamyslím se, co bych z toho udělal. A vidím úplně jasně: tady to nafouknu, udělám hubičku, tady ploutve a je z toho ryba.