Jeho památce byl věnován další ročník propagační jízdy Rakovnické mopedy Stadion, která se letos poprvé jela jako Memoriál Míry Pancnera. Na Husově náměstí, kde jezdci s mopedy a dalšími motocyklovými veterány české výroby zaplnily prostřední pruh, na svého kolegu a kamaráda s ostatními vzpomněl i jednadevadesátiletý Josef Vejvoda, vítěz Velké ceny Brna, který část života prožil v Rakovníku. Josef Vejvoda na Rakovnické Stadiony zavítá pokaždé, pokud mu zdraví dovolí, aby se setkal s kamarády stejného ražení. Tentokrát jeden z nich, Miroslav Pancner, chyběl.

Mopedy a veterány do Rakovníka vážily cestu z Roztok. Na dvoře hotelu Roztoky se už od rána řadila dlouhá fronta u prezentace. „Jste tu poprvé? S čím jedete? Jaký je to typ?" Padaly pořád stejné otázky jedna za druhou. Pak už jen do tašky putoval hrnek, tentokrát s červenou dámou na mopedu, z dob, kdy mopedy byly u nás na špičce, svačina a další drobnosti.

Po desáté, kdy had u registrace konečně zmizel, Jaroslav Antoni, majitel Muzea motocyklů Křivoklát, zavelel: „Nasedat, jedeme!" Fotím poslední jezdce mířící přes most na Velkou Bukovou a usedám jako spolujezdec na Čezetu 175 z roku šedesát devět.
Dojíždíme první stroje. Stoupání na Bukovou už některé prověřilo. Ale protože jezdci na stadionech pokaždé s sebou vozí šroubovák, stačí jen krátká oprava a stroje jedou dál. U rozhledny Velká Buková je první zastávka. Jezdci si sdělují první dojmy, ani se jim nechce dál, ale mraky houstnou. Od západu se blíží pěkná deka…

„Jedeme dál! V Rakovníku leje. Muzikanti už na nás nemohli čekat s programem," oznamuje hlavní organizátor Jaroslav Antoni a jezdci se poslušně balí. Před Všetaty padají první kapky a také zastavují první mopedisté, aby se oblékli do nepromokavých kalhot.
Na Lapák k poslednímu seřadišti před Rakovníkem přijíždíme za deště. Vjezd do města je ale zase krásný. Lidé mávají, stejně jako ve všech vesnicích, kterými jsme zatím projeli. Už jsme na náměstí. Stroje ho mohou objet dvakrát dokola. To si nenechám ujít ani já. Kdy se mi to povede, vjet na náměstí na motorce a ještě se tu projet v protisměru!

Do dvou dlouhých řad se poslušně staví všechny možné stroje. Jasně vedou mopedy. Mezi nimi se nedá přehlédnout S O2, vůbec první prototyp mopedu, který se začal vyrábět v rakovnické Stadionce v roce 1957.

Z Husova náměstí tentokrát nemíří stroje do rodné Stadionky, ale ven z města směr Olešná. Ač druhá etapa spanilé jízdy končí pokaždé na Křivoklátě v Muzeu motocyklů, stroje se k němu pokaždé dostávají jinudy. Ještě před startem druhé etapy se rozhodovalo, zda jet podle plánu padesát čtyři kilometrů, anebo trasu kvůli dešti zkrátit. „Když už pojedeme, stejně zmokneme a cestou zase uschneme, takže jedeme podle plánu," zhodnotil a rozhodl Jaroslav Antoni. Bylo totiž vedro jako ve skleníku.
Had jezdců se vlní ve stoupání do olešenského lesa. Členové rakovnického Spolku Stadion jsou v oranžových vestách nepřehlédnutelní. Naše Zetka šlape jako hodinky. Tuhle cestu znám velmi dobře, ale kdy naposledy jsem tudy jela na motorce? Před třiceti lety? Snad. Ale určitě mě tehdy tak nebolelo pozadí.

Kněževes. Zastávka na zmrzlinu. Houf jezdců s veterány budí pozornost prvních návštěvníků Kněževeské dechparády. Dál Kolešovice, Pšovlky. V Petrovicích se po krátké zastávce stroje rozjíždějí do Zavidova. Ze Šípů od potoka stoupají kolem hradu Krakovec na parkoviště.

Bohužel, pro naši Zetku poslední společná zastávka. Musíme se vrátit za dalšími povinnostmi. Ani ostatním se nechce jet. Jezdci si vykládají, svačí, zkrátka pohodička, i když černá deka mraků hrozí čím dál blíž. „Tak jedeme dál, nebo čekáme, až zmokneme?" Ozývá se z davu. Začínáme se oblékat a možná právě proto se přidávají další jezdci. Jenže ti míří na opačnou stranu. Na Křivoklát, kde se občerství, projdou muzeum, proberou zážitky a vyhodnotí nejlepší jezdce.

Dojeli v pohodě. Voda zůstala v mracích. Možná to tam nahoře pro jezdce zařídil Míra Pancner, který určitě celou jízdu pěkně z nadhledu sledoval. Zítra vám přineseme pokračování o letošní propagační jízdě Rakovnické mopedy Stadion. Dozvíte se v něm, kdo se jízdy zúčastnil z Nového Strašecí a kdo přijel po vlastní ose z největší dálky.