Jak dlouho modelařinu děláte?
Dostal jsem se k ní už ve čtvrté třídě na základce. Jako malý kluk jsem sám na modelářský kroužek chodil, abych se něčemu přiučil. Od patnácti jsem už zaučoval nováčky a po dvou letech jsem k tomu vedl i pokročilejší děti. Bohužel, dokud jsem studoval, měl jsem na kroužek a hlavně na děti mnohem víc času. Od té doby, co chodím do práce, už stíhám vést jen jeden kroužek. 


Modelářský kroužek má v Rakovníku dlouhou tradici. Kolik let přesně?
Čtyřicet určitě. Původně byl ještě v Domě pionýrů a mládeže. Pak se přesunul do Nerudovy ulice a teď už několik let sídlíme tady, v klubu v Čermákových sadech. Je to tu zavedené, já sám jsem tu asi patnáct let. Jsem takový odchovanec modelářského kroužku (smích).


Může k vám na kroužek přijít i někdo úplně bez zkušeností, kdo třeba nikdy nepracoval v dílně?
Určitě. Začne ale něčím jednodušším, třeba výrobou házedel. Pak už se pokračuje s něčím, co si vyžaduje konstrukci. A taky umění člení v plánu, protože modely se lepí podle výkresů. Musí si také umět vyřezat všechny díly, protože tu nepracujeme se stavebnicí. Nic není předem připraveného, začíná se se surovým prknem. Od nuly a z papíru.


To nezní jako práce pro nováčky. Máte tedy spíš stálou skupinku dětí?
Každý rok k nám většinou zavítají dvě až tři nové tváře. Ne všichni u toho ale vydrží. Máme tu ale i stálé nadšence, kteří na kroužku stráví několik let. Ještě před začátkem prázdnin už mám od nich na stole přihlášky na další školní rok. Kvůli prostoru bohužel musím některé zájemce odmítat. 


Vidíte nějaké rozdíly v přístupu k práci dnešních dětí, když to srovnáte třeba s dobou, kdy vy sám jste s modelařinou začínal?
Narážím na to, že první rok se s klukama musím věnovat úplně základní práci s materiálem, čtením z plánků, nebo jim vysvětlovat, jak se drží pilka a nožík. Pracovní činnosti, tak jak si je pamatuju ze školy ještě já, už dneska dětem chybí. A občas je to bohužel hodně znát. 


Existuje v modelařině také něco jako trendy?
Třeba na stavbu rádiem řízených modelů tu máme plánky, které jsou i padesát let staré. Snažím se je pro děti za chodu upravovat. Dnes je třeba také mnohem větší škála možností a materiálů, pochopitelně i lépe sehnatelných než kdysi. Sehnat elektromotor bylo před patnácti lety něco. Dnes, co si člověk vymyslí, si může taky postavit.