Sbíráte pivní etikety více jak padesát let. Specializujete se na nějaké?
Sbírám celý svět. Jsem ale český patriot, takže mám nejraději české etikety, i když v tom moc velký rozdíl nedělám.
Máte opravdu velkou sbírku. I když jsou etikety celkem skladné, přesto, kam se vám sbírka vejde?
Je to neuvěřitelné, ale bydlím v paneláku. Mám vše pečlivě složené, jinak bych se ve sbírce nevyznal. Řadím je abecedně podle států, abecedně podle měst v konkrétním státě, abecedně podle pivovarů ve městě, protože v některých městech je třeba deset pivovarů. Hlavně v Německu. Tam každá vesnice má dva až tři pivovary.
Jak jste dříve sbíral etikety cizích států, když se necestovalo?
Bylo to vlastně jednodušší než dnes. Do pivovarů jsem psal. Namnožil jsem si cyklostylem dopisy s žádostí o etikety a za třicet haléřů jsem je posílal do ciziny. Minimálně na polovinu dopisů přišla odpověď s etiketami. Pošťačka mi denně nosila šedesát i sedmdesát dopisů. Pošta mě žádala, jestli bych si nezřídil schránku, aby to nemusela nosit.
To muselo být také zajímavé a napínavé, když jste dopisy otevíral…
To bylo. Voněly dálkou. Přicházely například z Konga, z Francie, Polynésie. Mělo to své kouzlo.
Nesbíral jste také poštovní známky? S dopisy z ciziny se to nabízelo…
Ne, to mě nikdy nenapadlo. Vždy jsem sbíral jen pivní etikety. Posílat je sběratelům byla tenkrát pro pivovary reklama. Dnes je to složitější, protože dopis stojí pětadvacet korun. Navíc ze sta dopisů se vrátí dvě odpovědi. Dnes už se musí sbírat jiným způsobem.
Jak tedy?
Buď vyměňuji se sběrateli. Nebo, pokud jedu na dovolenou, navštěvuji pivovary v okolí. Tam už je to bez problémů. Například Němci jsou hodně vstřícní. Ale na druhou stranu třeba minipivovary si řeknou i dvě eura za etiketu. Přitom pivo stojí jen euro.
Nebylo by lepší koupit si pivo, vypít ho a etiketu odlepit z lahve?
Také to jde a dělám to. Sbírám i použité etikety. Jsou ale lidé, kteří použité nesbírají. Ale opravdovému sběrateli použité etikety nevadí, stejně jako v muzeu, tam mají i poškozené, ale historicky cenné věci. Takže i já vezmu použitou etiketu, protože jsem rád, že jsem ji vůbec sehnal.
Jaké nejstarší etikety jsou ve vaší sbírce?
Etikety se začaly lepit okolo roku 1860 v Americe.V Evropě asi o deset let později. Mám tady například etiketu z Rakovníka z roku 1896.
To je tedy pro Rakovník zajímavý kousek. Co to je a kde jste poklad objevil?
Je to originální etiketa z rakovnického pivovaru – Rakovnický březňák z roku 1896. Mám ji už minimálně čtyřicet let, takže už si nepamatuji, kde jsem ji získal. Známý má ještě jednu etiketu z Rakovníka. Ta je o něco starší, takže ta moje bude možná patřit mezi první etikety, které se u nás začínaly používat.
Máte ještě nějaký zajímavý kousek?
Těch je spousta. Mezi etiketami není Modrý Mauricius. Ale pro mne například je srdeční záležitostí etiketa z pivovaru Všebořice. Byl to zámek. Já jsem vedle něj vyrůstal. Už je asi třicet let zbořený. Dnes tam stojí panelové sídliště.
Pijete vůbec pivo?
Ne, nepiji. Zvládnu tak jedno do roka, a to ještě v Itálii k večeři.
Co vás tedy ke sbírání přivedlo?
Asi mě etikety zaujaly graficky. Dnes už to těžko dokážu vysvětlit.
Máte doma nástupce?
Mám dva syny, ale zatím nevím, jestli sbírku po mně převezmou.
