Monika Benešová, mladá a křehká dívka z Nového Města na Moravě, se po vleklých zdravotních problémech rozhodla, že sama podstoupí jednu z nejtěžších pěších tras – tzv. Pacifickou hřebenovku napříč americkou divočinou, která měří přes 4200 kilometrů. „Předloni mi byla zjištěna silná alergie na mléko, lepek a sóju, jejíž příčinou bylo stresové vypětí v práci. V nejhorším období jsem musela na toaletu i dvacetkrát denně, takže jsem postupně přestala vycházet mezi lidi a doma jenom brečela. Když už to bylo k nevydržení, rozhodla jsem se zkusit něco jiného,“ popsala motivaci vydat se na náročný trail do Ameriky Monika Benešová.

V průběhu přednášky mladá dívka z Moravy promítala a vtipně komentovala jednotlivé snímky z trasy, která začala v Mexiku a končila v Kanadě. Během ní zažila mnoho dobrodružství, potkala spoustu nových lidí i volně se procházející zvěře (tarantule, puma či medvěd nebyl výjimkou) a jak sama přiznala, některé dny byly nesmírně náročné. „Na začátku jsem vážila o patnáct kilo méně než teď, navíc jsem nosila pětadvaceti kilový batoh, takže jsem ušla třeba jen patnáct kilometrů denně. Cesta byla hodně náročná, takže spousta lidí postupně odpadla a byly dny, kdy jsem nepotkala žádného člověka. Když mi pak ještě zvířata snědla jídlo, musela jsem se živit třeba i kořínky a kůrou,“ ohlédla se zpět sedmadvacetiletá dívka.

„Jednou jsem zase měla i omrzliny. I přes spoustu bolesti jsem si cestu snažila užít, později jsem ušla i padesát kilometrů za den a jsem hrozně šťastná, že jsem ji jako jedna z mála dokončila,“ zářila dojetím. I když není Monika Benešová ještě úplně zdravá, spřádá již plány na další dálkový pochod.

Její příběh nadchnul nejen zaplněný sál návštěvníků. Slova uznání měl i organizátor přednášky Petr Novák „Když jsem viděl Moniku na festivalu, tak jsem vůbec nevěděl, že něco takového může být. Že mladá a křehká dívka může strčit do kapsy chlapy, zkušené cestovatele. Je to o boji s hlavou, který většinou chlapi prohrávají. Přednášku jsem měl možnost vidět potřetí a opět jsem měl husí kůži,“ uznale pokyvoval Petr Novák, který cestovatelské večery začal organizovat před devíti lety, tehdy ještě pro úzký okruh přátel.

„Tehdy jsem něco podobného viděl v Praze a velmi mě to chytlo. Ze začátku jsme to dělali jen pro patnáct lidí, postupně se to dále rozvíjelo a tak jsme v tom pokračovali. Lidé měli zájem, takže jsme vytvořili program od podzimu do jara. Já tím žiju, baví mě to a beru to jako koníček,“ dodal Novák.