Pobývala také v Peru, kde objevovala přírodní medicíny a sílu hluboké vnitřní práce. Byl to pro ni nádherný čas a nezapomenutelný zážitek. V této jihoamerické zemi strávila v malé vesničce v džungli loňský květen.

Co jste dělala v této pro nás poněkud exotické zemi?

Rána jsem trávila rozjímáním u termální řeky, dny pak meditací, čtením, procházkami po džungli a časem s přáteli. Bylo tam mnoho situací vyvolávajících ve mně strach, rezistenci a nepřijetí sebe nebo okolí. Měla jsem tam prostor se na to dívat blíže, lépe chápat zdroj některých komplexů a strachů a pozvolna je rozvolňovat. Večer jsme se zúčastňovali ceremonií s přírodní medicínou Ayahuascou. Náročné momenty byly pak přes den vyvažovány krásou a laskavostí přírody a péčí místních. Byl to pro mě důležitý čas prohlubování vztahu se sebou a nahlížení na své vzorce chování. Také jsem mohla vnímat, jak tamní šamani doprovázejí lidi při léčení, uvolňování traumat, hlubšího zkoumání naší reality a své podstaty.

Proč jste se rozhodla pro studium medicíny?

Postupně se mi to skládalo. V prváku na gymplu jsme byli na výstavě Můj nový život o onkologicky nemocných dětech, kterou nás prováděla úžasná paní doktorka Lucie Hrdličková, inspiroval mne její obrovský úsměv i naděje, kterou kolem sebe šířila. K medicíně mne inspirovali také dva bývalí partneři dnes již doktoři. Nakonec jsem dostala před maturitou radu od své dnes již zemřelé spolužačky, ať své pacienty podpořím v sebevětší šílenosti, kterou si vymyslí. S úsměvem si to nesu jako inspiraci.

Proč jste si vybrala obor, ve kterém pracujete?

V průběhu studia medicíny mě především mé zdraví přimělo zabývat se psychosomatikou – tedy souvislostmi mezi naším životním stylem, přístupem k sobě a zdravím. Začala jsem chápat, že je pro mne destruktivní přísný disciplinovaný a na výkon zaměřený přístup, ke kterému někdy inklinujeme. Postupným sebepoznáváním jsem se zároveň začala přibližovat i k ostatním ženám, zvolila jsem gynekologii a porodnictví jako možnost je takto doprovázet.

Nastoupila jste na GPO rakovnické nemocnice, proč právě tam?

Ve třetím ročníku jsem se začala rozhlížet po oddělení, kde by se mi líbilo. V rozhovorech si ženy rakovnickou porodnici chválily, to mě nasměrovalo. Byl mi sympatický náš primář, a také tým na mě udělal dobrý dojem – v nočních službách jsem viděla především práci porodních asistentek, která byla fantastická, v takovém prostředí jsem chtěla pracovat. V průběhu studia jsem byla na stážích i v dalších porodnicích, ale naše oddělení pro mě zůstalo jasnou volbou.

Jaké jsou Vaše dojmy ze stáže v berlínské nemocnici Charité a srovnání s českým zdravotnictvím?

Do fakultní nemocnice Charité jsme jely s MUDr. Terezou Zobalovou, vedoucí lékařkou porodního sálu rakovnické nemocnice, hlavně za novinkami v přístupu k císařskému řezu. Techniku provedení sekce máme u nás velmi kvalitní, všímaly jsme si především rozdílů v managementu péče. Obohacující pro mne bylo vidět jejich péči o novorozence – v péči o fyziologického novorozence se uplatňují především porodní asistentky a po dotepání pupečníku je novorozenec rovnou přenesen matce na hruď, personálem je pouze sledován a vyšetření probíhají až po operaci, bonding (tedy utváření vazby mezi maminkou a miminkem kontaktem kůže na kůži bezprostředně po porodu) tak může probíhat nerušeně. Prof. Dr. Henrich si navíc velmi zakládal na klidném prostředí při operaci dokreslovaném hudbou zvolenou rodičkou.

Jako lékařka zatím pracujete krátce, je to práce, kterou jste si představovala, naplňuje Vás, co se Vám na ní líbí?

Jednoznačně je to teď hlavní pracovní činnost, která mi dává smysl, naplňuje mne. Každý den je plný lidských interakcí – s pacientkami, v týmu. Je to bohaté a poučné. Líbí se mi, jak mě to učí, že nevím, co je správně, a že tu od toho nejsem. Líbí se mi, jak mě to učí pokoře k lidem, k životu.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Budu prohlubovat své znalosti gynekologie a porodnictví, komplexně studovat zdraví a možnosti jeho obnovy, objevovat sebe, kam mě to táhne a co chci žít… a dál uvidíme. (úsměv)