Život Terezy Boučkové není právě procházka růžovým sadem, o čemž svědčí i její knihy. Patří k nejvýraznějším současným českým spisovatelkám. Jako dcera chartistů Pavla a Anny Kohoutových prožila mládí s cejchem na čele místo vysněného studia herectví se živila úklidem a místo premiér a koncertů chovala na venkově slepice, husy, kachny a králíky. Ani v nové době neměla Tereza Boučková ustláno na růžích adopce dvou romských synů se nevydařila a posléze jí vážně onemocněla matka.

Také čtěte: Pacienti útočí na záchranáře pěstmi, kopanci a koušou

V knize Život je nádherný se opět promítají spisovatelčiny vlastní prožitky. Kniha má hlavní tři témata. První linií je dovyprávění příběhu dvou adoptivních synů, druhou a nejhlavnější linií v té knize je příběh maminky Boučkové, která onemocněla Alzheimerovou nemocí. Třetím důležitým tématem je rok 2011, kdy umřel Václav Havel, který byl kdysi blízkým přítelem rodiny Kohoutových. Kniha vznikala v průběhu roku a půl a spisovatelka poznamenala, že se u ní dost nabrečela, při psaní se trápila a zároveň radovala.

Spisovatelka na besedě dále vyprávěla o těžkém období po podpisu Charty 77, v němž se nemohla umělecky seberealizovat, o touze po vlastních dětem a problémech s dětmi adoptovanými, o nemocné mamince, o vztazích s otcem i o úspěších vlastního syna.

Nepřehlédněte: Miroslav Samaš: Černé skládky vznikají z pohodlnosti

Tereza Boučková debutovala prózou Indiánský běh, za kterou obdržela roku 1990 Cenu Jiřího Ortena.

Autor: Ivana Rezková