Ti nejmladší, kteří si natáčení nemůžou pamatovat, se alespoň mají čím chlubit svým vzdálenějším kamarádům: „Jsem z Višňové, to je tam, co se natáčeli Chalupáři.“ Starší generace je pak skoro vždycky schopná říct, ve které minutě kterého dílu se jejich tvář na chvilku ukázala, v komparzu hrál totiž skoro každý. „V Chalupářích hráli pradědeček, prababička, děda, strejda, mamka, teta… Jde spíš o to, kdo tam tenkrát nehrál,“ potvrzuje student Jan Kyselý. „Pro starší je ten seriál vlastně živá kronika,“ doplňuje Lenka Vacková.

Jestli byla přítomnost filmařů vítaným zpestřením, nebo spíše obtěžovala, se dnes nedá říct jednoznačně. „Když se natáčelo, nesměli štěkat psi a jezdit traktory,“ vzpomíná Marie Hotová.

Každého herce přivezl i odvezl vlastní taxík

Největší rozruch podle pamětníků působilo třeba to, že každého herce ráno přivezl a večer zase odvezl vlastní taxík, což bylo něco nevídaného. Děti si k hercům běhaly pro podpisy a většinou je i získaly. Na herce se nevzpomíná jako na nafoukané umělce, ale na druhou stranu kontakt s obyvateli Višňové nijak zvlášť nevyhledávali. V pauzách mezi natáčením hlavně hráli karty a popíjeli. Natáčelo se totiž jenom za sluníčka a podle pamětníků bylo velmi horké léto. Josef Kemr se prý vyznačoval tím, že chodil po vesnici a poptával se po starých věcech, jednou si dokonce v autě odvážel trakař.

V komparzu bylo zapotřebí hodně lidí, zvláště mladí této situace trochu zneužívali. „Ráno jsme se zapsali, pak jsme se utekli koupat a večer si zašli pro peníze,“ usmívá se jedna nejmenovaná pamětnice. Podle ní to pak ale filmaři zjistili a zapsané lidi si pečlivě hlídali. Když pršelo, museli například všichni čekat v budově kina. Komparzisté ale měli zakázáno koukat se do kamery a nějak na sebe upozorňovat, ve středu pozornosti měli být jen opravdoví herci. Za natáčení dostávalo „křoví“ několik desítek korun za den.

Celý článek najdete zde.