Vedle na stole vonělo různé koření. Takové, které se používá nyní, i kterým kořenili naši předkové. Povídání o něm si připravila etnografka muzea Lenka Šmídová:
„Máme tady koření, které rostlo na našich zahrádkách a předkové ho používali jako léčivé bylinky. Další se používá běžně ještě dnes. Všechny druhy by se sem samozřejmě nevešly. Vybrala jsem i koření méně známé a vzácné, například šafrán." Vedle něj na stole voněl třeba dobromysl, bobkový list, koriandr, zázvor i andělika. Ta se používala hlavně v likérnictví, nebo se její stonek nakládal do cukru a používal se jako cukrovinka i jako léčivo.
Co se stane s předměty nebo s písemnostmi, když je někdo donese do muzea?
Na to odpověděla ukázka u dalšího stolu. Tady se zapisoval dar od paní Trešlové. Přinesla muzeu vybavení z obchodu svého děda Františka Trešla, který měl v Senomatech. K tomu přidala i fakta z historie obchodu.
„Tím se u předmětů i písemností zvyšuje jejich vypovídací hodnota. Jednotlivé předměty se zapíší do přírůstkové knihy a uschovají do depozitářů, nebo se případně vystaví."
Stanoviště si připravila samostatně jednotlivá oddělení muzea, takže vedle pečení placek, koření a písemnictví se tu probíral ještě herbář. Jestli děti dobře poslouchaly, si ověřily v závěrečném jednoduchém testu.
Do přípravy placek se pustila děvčata z krušovické základní školy, Marie, Markéta, Elizabeth a Adéla. Holky zkrátka vaření baví. Markéta dokonce sama vařila krupicovou kaši, když byla maminka nemocná: „Maminka jenom u mě seděla a říkala, co tam mám dávat." Spolužáci zase čekali u pece, až se placky upečou.
