Ve Hředlích už celá náves i postranní ulice zcela patřily veteránům. Všichni jejich majitelé a šoféři si přijeli vychutnat pohodovou jízdu historických vozidel do vrchu Džbán. Přesto jsme se snadno prosmýkli a s třemi motorkami zaparkovali hned na návsi.

Ještě nezbytná registrace: jméno řidiče a hlavně typ a rok výroby stroje. Pak rychle napsat na světlo lihovou fixou startovní číslo. Motorky startují u samoobsluhy už tradičně jako první. Je jich tu poskrovnu. Převahu mají automobiloví miláčci. Přesto potkávám známé tváře, hlavně z řad motorkářů. Členové rakovnického spolku Stadion dojeli v hojném počtu, dále otec a syn Opavovi…

Pohodová jízda
Startujeme v druhé „lajně." Jaroslav Hurt, pořadatel za veterán klub Tuchlovice, opět nic neošidí a každý stroj i známého závodníka podrobně představí.

„Jedeme pomalu, na pohodu, abychom si jízdu užili," připomíná opět Jaroslav Hurt. Přesto můj mladší syn s kamarádem hned, jak legendární učitel autoškoly Mirko Polcar odmávne praporkem, mizí v dáli. Ale my se také nedáme. Necháváme za sebou několik strojů. Svodidla ubíhají, s větrem míjíme hasiče, poctivě hlídkující kolem trati. Žádné nebezpečí z protisměru, silnice je jen naše.

Na Džbán vyjíždím poměrně často, ale na motorce naposledy snad před třiceti lety… Po zdolání záludné „obracečky" přijíždíme do cíle na odpočívadlo mezi prvními. letos jsem nevyfotila start, tak mám poprvé alespoň dojezd.

Stadion vydržel
Na mopedu Stadion právě přijíždí Markéta Fröhlichová : „ Za to, že vydržel až nahoru, si zasluhuje pořádnou pochvalu. Moc jsem tomu nevěřila, že dojedeme až sem. Je to rodinný miláček. Mám ho po otci a na tuhle jízdu jsem ho vytáhla z garáže." Už jsou tu všichni. Jezdci si jen v rychlosti stačí říci několik zážitků z jízdy a už známá žlutobílá Lada VB velí k odjezdu. Všichni se tak naráz za jejího doprovodu a velkého potlesku diváků kolem trati skutálí ze Džbánu zase do vsi. Další startující způsobně čekají až je trať zase volná. Zkrátka pohoda a krásný zážitek z jízdy.

Jely i ženy
Na řadě jsou auta. Mezi prvními jede snad nejstarší vůz Ford z roku 1904. „Těchto aut je v České republice, co já vím, devět. Jezdí asi tři. Někteří lidé ho mají jen na parádu, ale nás baví jezdit, proto jezdíme hodně," vypočítával řidič.

Jízdu letos společně s Jaroslavem Hurtem moderovala Marcela Škábová. Tu nejvíce zajímaly ženy řidičky, proto oslovila i paní Bělu, která tentokrát jela se svým mužem jako spolujezdec: „Jak se vám řídilo tohle auto, které se ovládá jen nohama?" „Poprvé jsem se bála. ne o sebe, ale o auto. Řízení je hodně rozdílné a náročné, zvlášť když usednu za volant po delší době. Učila jsem se dvě sezony." svěřovala se Běla.

Jaroslav Hurt zdraví staré známé a pravidelné účastníky, třeba Milana Šímu z Kněževsi s první krásnou červenou Felicií, dále čerstvý šedesátník Vladimír Špáňa. Nostalgickou náladu podtrhla dvě „papalášfára" nablýskaná Tatra 603 a mladší sestra Tatra 613. Jízdu do vrchu si nenechal ujít ani mistr Bím ve svém tradičním Minicooperu z roku 78.

Závodní vozy
Za osobními veterány se rozehřívaly závodní vozy. Nechyběl, stejně jako minulá léta například Rudolf Bém z Nesuchyně ve Wartburgu 900, který ve čtyřiasedmdesáti stále závodí.

Ještě než se motorky postavily na start podruhé , aby odstartovaly Memoriál Ládi Dostrašila, předvedla se auta roku. mezi nimi například několik fiatů. Pořadatelé totiž tento ročník věnovali padesátému výročí vyhlašování soutěže Auto roku.

Překvapení na závěr si připravili místní hasiči v čele s Radkem Bartošem. Do vrchu Džbán se rozjelo několik traktorů Zetor, které měly svůj den při Hředelské traktoriádě na začátku července.