Plamen i popel jeho dílo už „jen" dotvořily. Výpal ve zděné peci je totiž živý proces, keramik je jen jeho jednou součástí. A protože vybírání pece je vždy velká událost, přizval si k tomu Jiří Duchek své přátele i známé a samozřejmě všechny ostatní zvědavce.

Pec tentokrát hořela sedmnáct hodin. Letos se dřevo přikládalo přímo do topeniště i na některé nádobí. Dále byl další otvor ve dveřích. Jím se házelo dřevo rovněž přímo na nádobí. Protože se tento přírodní živel nedá vždy ukočírovat, je i pro samotného hrnčíře velkým překvapením, jak bude vyhlížet keramika, kterou do ní pečlivě naskládal.

Konečnou podobu ovlivňuje například nejen použitá hlína, teplota, způsob hoření, ale také dřevo. Tvrdé hoří krátkým ohněm a vydá oproti měkkému větší žár. Popel z borovice například může keramiku zbarvit do karamelova, z břízy dorůžova. I to ukázaly dlouholeté zkušenosti, nasbírané při pálení, jak prozradil Jiří Duchek.

Ještě před tím, než se se svým pomocníkem pustil do vybírání pece, přizval zájemce, aby dovnitř nahlédli. Pec už byla totiž zčásti vybrána, protože se pálení posunulo do podzimu, kdy krátký den dává na vybírání pece málo času. Zvědavcům naskytl nevšední pohled na jakoby v poličkách vyskládané hrnečky, mističky, mísy i džbánky. Zdálo se, že jich pec ukrývá několik desítek, jenže, jak se ukázalo, byla to opravdu tisícovka.

„Pec jsme postavili sami na principu starých pecí, ale je to vlastně mladice. Máme ji od roku 2004. Má dvě komory. Jedna je topeniště, kam se přikládá metrové dřevo. Do topeniště proudí vzduch průduchy, plamen prochází přes dělící stěnu průduchy do komory s nádobím, kde se různě proplétá. Na konci u země odchází plamen a zplodiny do komína," popsal na začátku princip pálení Jiří Duchek.

A když si všichni pec prohlédli, vlezl do ní sám a kousek po kousku podával keramiku svému kolegovi. Ten ji předal přihlížejícím dobrovolníkům, kteří ji odnášeli na připravené fošny před stodolu, kde krásně vynikla při podzimním slunci.

Ještě než hrnčíř pustil kousek z ruky, bedlivým okem si ji prohlédl. Pokud se ohni na něm povedlo něco neobvyklého, označil ho jako dary pece. Takový hrnek, či mistička, putovaly na čestné místo. Pokud se někomu zvlášť něco z téhle sorty zalíbilo, měl smůlu, dary pece se nedávají z ruky. Někdy jsou dokonce na první pohled nedokonalé, ale právě proto se na nich tvůrce může něco nového naučit. Ostatní originální kousky byly k mání podle libosti.
Mezi vybíráním velké „mladice" přišly na řadu dvě malé pece. Tady se musely nejprve odebrat cihly, kterými se zazdil vstup. Protože se do nich méně vejde, rychleji se plní, slouží hrnčíři na pálení keramiky k rychlému prodeji, nebo pokud si chce vyzkoušet nové postupy.

„Malá pec je také dobrá, pokud se to učíte, protože pokud se něco nepovede, méně toho zkazíte," poznamenal hrnčíř Jiří Dufek. Pro materiál hrnčíř nechodí daleko. Používá hlínu, kterou nachází ve svém okolí, tedy především pro zdejší kraj typickou červenici, ale i další typy hlín. Letos použil dvě novinky. Jednu hlínu dovezl z Nového Strašecí na radu kolegy Petra Volfa a černou přírodní glazuru z Brodce poblíž Loun.