Zřejmě se jedná o zatoulance či uprchlíka, jehož tradičním domovem je Dálný Východ, severovýchodní Čína či Japonsko. Sameček kachničky mandarinské, kterou měli možnost obdivovat obyvatelé Hrádku, z řádu vrubozobých dosahuje hmotnosti 0,4–0,5 kg, délka těla bývá 41–51 cm, rozpětí křídel až 70 cm a dožívá se až dvanácti let. Samec kachničky mandarinské ve svatebním šatu patří mezi nejzdobnější a nejkrásnější ptáky světa.

I z tohoto důvodu je u chovatelů okrasného vodního ptactva velice oblíben. Má vysokou chocholku, péra zlaté barvy a pár jasně žlutých čepelí tvořených širokými vnitřními prapory křídelních krovek. Tyto čepele mají čistě ornamentální funkci a samec je může vztyčit nad boky. Samice a samci v prostém, tedy zimním šatu jsou většinou olivově hnědí. Nenápadně zbarvenou samici ale snadno poznáme dle úzkého bílého proužku za okem. Jako ostatní kachny sedající na větvích má ostré drápy, které jí pomáhají při pevném uchopení větve, a dlouhý široký ocas, působící jako brzda ke zpomalení letu, když kachnička dosedá na větev. Vyskytuje se tradičně v lesnatých oblastech kolem řek a jezer, na konci léta i na zatopených rýžových polích či mokřinách. Často je lze pozorovat i v parcích. Největší aktivitu mají kachničky ráno a večer, kdy si začínají vyhledávat potravu. Během dne odpočívají na břehu nebo na stromech rostoucích podél břehů. Nevytvářejí trvalÉ svazky, ale každý rok si hledají nového partnera. Ačkoliv jsou kachničky mandarinské převážně vegetariány, najdeme na jejich jídelníčku i drobné živočichy – např. měkkýše či malé rybky. V pozdním létě je také často najdeme na rýžových a obilných polích. Na podzim si zpestřují jídelníček také bukvicemi, žaludy a kaštany. Potravu sbírá na zemi, na stromech a ve vodě – čvachtáním, panáčkováním a jen vzácně se potápí. Po složitých zásnubních tancích vybírá samice místo pro hnízdo, což bývá nejčastěji dutina ve stromě nedaleko vody. Sezení na vejcích pak obstarává sama.

Několik dní po vylíhnutí musí mláďata kachničky vyskákat z hnízda na zem. Matka pak svoje potomstvo odvede na místo, které si vybrala jako zdroj potravy. Po šesti týdnech se mladé kachničky stávají zcela soběstačnými. Nadměrný lov kachničky mandarinské v její původní vlasti má za následek velké snižování počtů a celá světová populace je dnes odhadována na 7500 párů. V Japonsku se s ochranou od roku 1947 stavy opět zvýšily, trvale působícím negativním faktorem jsou však nepřiznivé změny vodních prostředí. Úspěšně byla vysazena ve Velké Británii, kde bylo napočítáno až 7000 jedinců. V ČR se občas vyskytnou jednotliví ptáci, roku 1980 dokonce zahnízdil pár u Lednice na jižní Moravě. Zřejmě se však jedná o ptáky uniklé z chovů. V Číně si lidé dříve darovávali párek kachniček mandarinských v kleci jako symbol manželské věrnosti. Samice kachničky mandarinské mají plně funkčně vyvinutý jen jeden vaječník. Když u staré samice zakrní, začne se druhý, jen nedokonale vyvinutý vaječník, přeměňovat na samčí pohlavní žlázu. Samice se tak změní v neplodného samce. Kachnička mandarinská je jediným druhem kachny, který se nemůže křížit s ostatními druhy. Počet jejích chromozomů se totiž liší od počtu chromozomů všech dalších druhů.

Pozorování kachničky mandarinské na Rokycansku byl zaznamenán snad úplně poprvé, i když se občas s některými vzácnějšími opeřenci přece jen na tomto území setkáme. Každopádně její pozorování bylo jistě nezapomenutelným zážitkem.

Pavel Moulis
ZO ČSOP Rokycany