Níže uvedené články – Lynč v rakovnické ODS, Nechci býtposlušnou ovcí, která jen zvedá ruku při hlasování, Osobní zážitek, který má svoji velkou hodnotu – jsou reakce bývalých členů rakovnické ODS na vyloučení z rakovnické buňky. S názory se redakce Deníku neztotožňuje a za pravdivost údajů odpovídají plně autoři.

Rudolf Pánek: Osobní zážitek, který má svoji velkou hodnotu

Píšeme rok 2011 a všichni si asi myslí, že v ČR, a tudíž i v Rakovníku, je naprosto normální svobodně se vyjadřovat o věcných problémech, běžně mezilidsky komunikovat a napsat třeba tu a tam své neanonymní stanovisko do tisku. Zdálo by se, že to jsou věci tak normální a běžné, že o nich není třeba ani na okamžik pochybovat. Chyba lávky!

Zjistil jsem, že tomu tak vůbec nemusí být. Stal jsem se totiž osobně účastníkem jednání Sněmu místní organizace ODS, kterému předsedal pan Nejdl se svým vedením. Zpočátku jsem se domníval, že půjde o seriozní diskusi, kdy se ve vzájemné úctě a klidu vyjasní a zdůvodní věcná názorová stanoviska. Zažil jsem však na vlastní kůži, spolu s dalšími „obviněnými“ něco, co známe z historických filmů a literatury, které popisují 50. léta a normalizační čistky roku 1969-70. Předsedající Nejdl v úvodu přiznal, že scénář a cíl tohoto „procesu“ byl pečlivě připraven a prodiskutován ve vedení místní ODS s dostatečným časovým předstihem.

Nebudu vážené čtenáře zatěžovat detaily celého kádrovacího procesu. Byli jsme v tajném hlasování shledáni vinnými a zbaveni členství v ODS. Setkáte se jistě i s rozhořčenými reakcemi našich soudců, kteří se budou ohánět rozhodnutím většiny v tajném hlasování. Nebyl-li ale při „soudu“ předložen ani jediný relevantní důkaz našeho provinění proti stanovám ODS, mohu s klidným svědomím prohlásit, že: „Nikdo a nikdy mně nebude diktovat, přikazovat či poučovat, s kým se smím bavit, co mám, či nemám věcně kritizovat a v neposlední řadě jak mám, či nemám myslet.“ Paradoxně, zbavením členství v místní organizaci ODS, jsem sám před sebou obhájil svoji lidskou svobodu, což považuji za největší dar, který mně, jistě nevědomky, poskytl pan Nejdl a jeho spoluhráči.

Jaromír Tupý: Linč v rakovnické ODS

S trochou nadsázky se tak dá nazvat likvidace tří nepohodlných kritiků, kterým se nelíbilo a i nadále nelíbí, že v rakovnické ODS a v jejím vedení je cosi shnilého, a že na to veřejně poukazují. To „cosi“ je prvním nakročením k totální ztrátě důvěry občanů Rakovníka – voličů k tomuto politickému uskupení. Jeho vedení má v čele předsedu Z. Nejdla, který je předsedou bez autority, předsedou bez schopnosti učinit z ODS v Rakovníku výraznou politickou stranu. Rakovnická ODS nemá ve své členské základně žádnou výraznou osobnost, nezatíženou osobním nebo politickým selháním.

Naprosto alarmujícím způsobem se to projevilo v komunálních volbách v roce 2010, kdy první desítka v pořadí na kandidátce ODS skončila totálním propadem v přízni voličů – první na kandidátce předseda Nejdl skončil sedmý na chvostu postupu do zastupitelstva, druhý v pořadí na kandidátce a zároveň místopředseda ODS J. Smolný je mimo hru, stejně tak jako další čtyři z první desítky. V celkovém počtu jedenadvacetičlenného zastupitelstva jsou pouze tři členové ODS, její chabý výsledek zachraňovali lékaři a učitelé. Přes tento evidentní neúspěch trpí předseda ODS Nejdl a spolu s ním rada místního sdružení sebeukájením nad tím, že ODS v Rakovníku zvítězila, a to je cesta do pekel!

Proces vylučování, což je slovo daleko výstižnější než „zrušení členství“, na sněmu místního sdružení ODS v Rakovníku byla špatně zinscenovaná volební komedie v předem určeném tajném hlasování. Můj návrh na veřejné hlasování byl zamítnut – zbabělost vyjádřit veřejně svůj názor s pohledem do očí vylučovaných zvítězila. Takzvaný Smírčí výbor, který má řešit spory uvnitř ODS, zasedal a jednal bez toho, aniž by takzvané rebely vyslechl. Volební lístky se jmény vylučovaných byly vhozeny do volební schránky ještě dříve, než se oni mohli dostatečně vyjádřit.

Předseda Nejdl ani kdokoliv jiný z členů rady místního sdružení nebyl schopen vysvětlit, v čem došlo k porušení Stanov ODS. Celý proces vylučování tří členů ODS byl tvrdým kopancem demokracii, kterou má ODS v názvu. Vedení rakovnické ODS léčí jimi způsobené neduhy práškem na spaní v podobě vylučování nepohodlných členů, namísto drsně provedeného ozdravného řezu v rozbujelém rakovinovém nádoru!

Pavlína Čiberová: Nechci být poslušnou ovcí, která jen zvedá ruku při hlasování

Do ODS jsem vstoupila asi před šesti lety. Jednou za rok jsem dostala pozvánku na místní sněm, kde jsem zvedala ruku k hlasování a nic jiného se po mně nechtělo. Přiznám se, že mi to tak dlouho vyhovovalo – měla jsem malé děti, navíc jsem byla velmi často nemocná, a tak jsem neměla příliš chutí se nějak zúčastňovat veřejného života. Jenže děti vyrostly a já se začala rozhlížet kolem. Zdravotní potíže také ustaly – a tak jsem se rozhodla být té „své“ ODSce nějak prospěšná. A prospěšná jsem chtěla být i „svému“ městu. Tak jsem přišla s nápadem na Občanskou kavárnu. Nápad se líbil i některým dalším, a tak jsme začali pracovat na jeho realizaci. Měla jsem radost, že nám dali zelenou kolegové z ODS a věřila jsem, že se k nám přidají i další. Věřila jsem, že předseda strany, do které jsem patřila, a zároveň starosta města, ve kterém žiji, bude rád, když mu skrze kavárnu poskytneme větší možnost komunikace s občany. Věřila jsem, že ho zajímají názory, postoje a nápady „jeho“ občanů, občanů, kteří ho do pozice starosty zvolili. Věřila jsem, že nám jde o společnou věc – o společnou práci na rozvoji města, ve kterém žijeme.

Mýlila jsem se.

Dokud jsem byla jen poslušnou ovcí, zvedající ruku na povel a bez zbytečných otázek – byla jsem vzornou členkou rakovnické ODS. Od okamžiku, kdy jsem započala práci na Občanské kavárně, jsem se stala obtížným členem, kterého je zapotřebí se zbavit. A tak se také nakonec stalo. A stalo se tak za okolností, které připomínají doby dávno minulé. Nebyl nám dán řádný prostor k vyjádření se k celé situaci.
Nebylo nám řádně – a tedy konkrétně - sděleno „obvinění“, a to i přes to, že jsem se takového sdělení domáhala. A to i přes to, že se takového sdělení domáhal i jiný člen ODS, který dokonce doslova řekl, že „zatím nevidí žádné naše provinění či porušení stanov, že to na něj působí spíše tak, že si s námi Nejdl a celá rada rakovnické ODS vyřizuje nějaké osobní spory, a jak si to vůbec mohou dovolit zatahovat do toho členskou základnu…“. Ani on se však odpovědi nedočkal. Nejspíš proto, že jiná nejmenovaná členka po chvíli sdělila, že jestli se budeme každý vyjadřovat, tak že tam budeme do půlnoci, a že by tedy bylo dobré omezit čas jednotlivých diskuzí. Zajímavé mi na tom přišlo to, že to bylo v době, kdy jsem se k obviněním i na moji osobu chtěla vyjádřit já. Stejně zajímavé se mi zdálo, že příspěvky pana Nejdla nikdo omezovat nechtěl. Ostatně, to ani jiných členů.

Celé to započalo ještě před vznikem Občanské kavárny, kdy dokud jsem byla jen onou hlasovací a poslušnou ovcí, mě Nejdl sám oslovil s otázkou, zda bych nechtěla kandidovat v komunálních volbách. Potom vznikla kavárna, a to už na svoji nabídku elegantně zapomněl.
A pak už na „primárkách“- tedy na sněmu, ve kterém se stanovilo pořadí členů na kandidátní listině, začala pořádná mela. A to byste nevěřili, jak velkou energii a úsilí dokáže náš starosta a předseda ODS vyvinout, když jde o místo starosty. Pan Nejdl, v okamžiku zjištění, že jsem byla navržena jako kandidát do komunálních voleb (to už samozřejmě někým jiným), začal doslova horečnatě vymýšlet jména i těch lidí, kteří se na daném sněmu ani nevyskytovali. Takže se stalo, že na kandidátce ODS se ocitli i ti lidé, kteřé o tom v době vzniku oné kandidátní listiny ani nevěděli. A to vše jen proto, abychom se tam my „kavárenští“ pokud možno ani nedostali. Leč nepodařilo se.
Přeci jen jsme tam, na samém konci, proklouzli. Zkrátka – došel seznam jmen. Když potom pan Tupý napsal článek „Pryč s komunálními dinosaury“, ve kterém vyzýval občany, aby volili kandidáty odspodu a ne shora ty, kteří se na předních místech kandidátek objevují již několik let, nastal velký poprask. Prý poškodil rakovnickou ODS, jak nyní sám starosta Nejdl několikrát prohlásil v tisku.

Já nevím. Můj pohled na věc je, že pokud by starostovi Nejdlovi šlo o ODS, tak by mu bylo jedno, jestli vyhrají volby ti z dolních míst kandidátky, protože to jsou členové ODS. Ale protože mu šlo o vlastní židli víc než o společný prospěch strany, natož města, tak dopustil to, aby na předních místech kandidátky byli lidé, kteří s ODS nemají nic společného, ale jsou natolik ambiciózní, že si někteří z nich neváhali své čelní místo na kandidátce přímo vyžádat. Ovšem nejsou ambiciózní zase natolik, aby mu lezli do zelí. Dokonce ani natolik, aby pro město chtěli dělat cokoli, co by stálo jejich čas. To říkám proto, že jsem byla svědkem toho, jak v rámci povolebního vyjednávání se mezi sebou domlouvali o tom, kdo z nich bude pracovat v radě města. Připomínalo to onen vtip, kterak se manželé rozvádějí a dohadují se o děti. Taky je nikdo nechtěl. Nicméně, nakonec se přece jen uvolili.

Proč to tu říkám? Protože starosta našeho města zjevně preferuje ty lidi, kteří nechtějí dělat nic, před těmi, kteří i ve svém volném čase a bez nároku na honorář se snaží dělat alespoň to, co je v jejich silách. A je nutné se ptát proč ! A je nutné požadovat odpověď. Je nutné začít přemýšlet o tom, proč se naše město neubírá směrem rozvoje tak, jak je to možné vídat snad všude okolo nás. A je nutné zamyslet se nad tím, co může každý z nás udělat pro to, aby se tento stav změnil. My jsme začali kavárnou. Aktivitou, kterou jiní neváhali označit za naplnění evropského projektu zvaného Místní agenda 21.

Co to je ?

To je nový princip vedení měst a obcí, kdy je snaha zapojit do rozhodování o jejich rozvoji širokou veřejnost. Tedy přesně to, co našemu vedení města – starostovi Nejdlovi a jeho společníkům – tolik vadí. Konečně, jak sám Nejdl na jedné z nedávných kaváren řekl : „ Já nevím, jestli zrovna lidi z ulice mají mluvit do toho, co tu chtějí a co ne.“ Tohle řekl váš starosta o vás, vážení občané – voliči.

Objevil se názor, že by bylo dobrým řešením uspořádat podpisovou akci na odvolání starosty tohoto města. A já říkám, že je to názor, který stojí za zamyšlení. Protože starosta, který takto pohrdá svými občany, je špatný starosta. A je to váš starosta – a vy jste ti občané ! A vy máte právo požadovat jeho odvolání. Dovolím si teď parodovat jistý TV pořad o zvířátcích otázkou: Chcete ho?

Za sebe mohu říct: „Já ne!“ A proto se budu odvolávat k regionální smírčí komisi, protože mi není dost dobře jasné, jak by ta zdejší mohla být objektivní a nestranná, když někteří její členové se osobně zúčastnili hlasování o zrušení našeho členství. Tedy ne snad proto, že bych ještě stála o to sedět s pány Nejdlem, Smolným, Štíbrem, Johnem, Haiflerem a slečnou Bařtipánovou za jedním stolem. Ale proto, že po celý svůj život svou profesí bojuji proti uzurpátorům – a nevidím jediný důvod, proč bych zrovna u těchto měla dělat výjimku. Uzurpátorství totiž do demokracie nepatří.