Proč a kdy váš oddíl vznikl?

Zdeněk Soukup (ZS):
Oddíl jsme založili v roce 2007. Já už jsem šipky hrál na Stochově, kolega Luboš v Řevničově. Když jsem se přestěhoval do Lišan, nebavilo mě dojíždět na Stochov, tak jsem oddíl založil tady.

Jak často trénujete?
ZS: Dvakrát týdně v lišanské sokolovně.

Do jaké soutěže už jste se propracovali?
ZS: Máme dvě družstva. Obě hrála v loňské sezoně třetí středočeskou ligu. V červnu ve Valdicích áčko vyhrálo třetí ligu a postoupilo do druhé středočeské ligy. Ve Středočeském kraji je sedm skupin třetí ligy. Když počítám všechny kraje, tak vychází pět set družstev na celou republiku. Mezi těmi všemi jsme skončili na pátém místě v kategorii D. Sedm našich členů aktivně hraje. Utkání musí sehrát minimálně čtyři lidé.

Kdo tedy patří do vašeho „manšaftu"?
ZS: Luboš Pondělíček, Petr Bína, Lucie Pondělíčková, Miroslav Malecha, Milan Karvai, Jaroslav Holík, Dagmar Soukupová a já.

Jsou šipky hodně rozšířeným sportem? Kolik má vlastně unie šipkových organizací členů?
ZS: Zhruba padesát tisíc členů. Vydáváme i svůj měsíčník. Český svaz tělesné výchovy nás nechtěl přijmout, přitom je to sport jako každý jiný, proto vznikla Unie šipkových organizací ČR.

Jak často se scházíte a trénujete? Co se dá vlastně natrénovat?
ZS:Dvakrát týdně se scházíme v lišanské sokolovně. Majitel hospody Martin Kaňák nás podporuje. Trénujeme hlavně přesnost. Čím více házíte, tím jste více „vyházený" a je to samozřejmě lepší. Vy i soupeř začínáte s 501 body. Podle toho, kam se trefíte , se body postupně odčítají. Vyhrává ten, kdo se dříve dostane na nulu. Nejvíce bodů je za prostředek, a to je šedesát.V každém kole jsou tři hody. Zavřít kolo musíte sudou. To znamená, trefit se do úzkého okraje terče. Rekord v ČR je zavřít hru devíti šipkami.

Zahráli jste si někdy i s takovými profíky?
Lubomír Pondělíček (LP): Jistě, i s těmito profíky se dá hrát. Záleží hodně na psychice, v jakém jste zrovna rozpoložení. Také to chce mít pevnou ruku. Já dělám stavební činnosti, a když mám hodně unavené ruce, nejde mi to. Jednou jsme se utkali na Kladně s hráči z extraligy a také prohrávali.

Hrát může každý?
LP: To ano. Šipky nejsou jen pro bohaté. S námi hraje manažer, policista i dělník, nejsou žádné rozdíly. Je to akorát náročné psychicky.  ZS: Labilní lidé hrát nemohou. Když se někomu nedaří a třeba vzteky nakopne bednu, je celé družstvo vyloučené ze soutěže. Občas se to stane.

A kdyby se k vám chtěl někdo přidat?
ZS: Může přijít, ale jestli ho vezmeme, o tom rozhodne celá naše parta. Jinak na věku nezáleží, hrají i osmdesátiletí. Nesmí se jim ale třást ruce. Hrají i žáci, junioři. Je důležité, aby hráči byli dobrá parta.

Šipky tedy mají kromě bodování i svá přesná pravidla?
LP: Určitě. Když se hází, nesmí se kouřit. Když se nehází, tak ano. Záleží ale na domluvě. Když bude mezi hráči jeden nekuřák, tak se kouřit nesmí. Je to zkrátka sport jako každý jiný. Na mistrovství republiky musel být hráč připravený ke hře u bedny do dvou minut po ohlášení jeho jména. Kdyby nepřišel, mužstvo by automaticky prohrálo. Také se při házení nesmí mluvit.

Jsou šipky finančně náročným sportem?
LP: Šipky se hrají na automatu. Každá hra stojí pět korun. Hraje se na dvě vítězné. Jedno mistrovské utkání se skládá z osmnácti her, to znamená tři stovky za jeden zápas. Automat má známku. Je ocejchovaný a zaregistrovaný svazem, takže nelze hrát na kterýkoliv automat.

Ovlivní hru i kvalita šipek, se kterými házíte?
LP: Nejvíce je to v ruce. Házet se dá se vším. Ale samozřejmě dražší šipky jsou přesnější. Šipky mají i různou váhu. Každému vyhovuje jiná, a proto si vybírá z předepsaného váhového rozmezí. Komu více utíká ruka a není tak přesný, ten raději hází s těžšími. Ty lépe drží směr.

Říkal jste, že hrají žáci i junioři. Vyrůstá tedy u nás mladá generace?
ZS: Postupně ano. U nás nemají šipky takovou tradici jako třeba v Anglii, Holandsku, Švédsku i v Německu. Ale už tady máme slušnou základnu mladých, kteří hrají od desíti let. Ti mají při hře striktně dané podmínky. Hrají v nekuřáckém prostředí, nepijí alkohol. Takže to opravdu není jen hospodský sport.

Můžeme vidět na Rakovnicku nějaká utkání?
LP: V Lišanech se hraje každý víkend mistrovský zápas. Přijíždějí sem například lidé z Prahy, z Nového Strašecí, z Kladenska. Na konci se tu hraje Lišanská šipka.

Existuje nějaká taktika, kterou zaručeně rozhodíte soupeře?
ZS: Když hraje soupeř rychle a vám to zrovna nejde, postupně vás do té rychlosti také dostane a to není žádoucí.Tak je dobré třeba začít si zavazovat tkaničky. Nebo se před zavřením kola zrovna napít.

Jaké jsou vaše další plány a ambice?
ZS: Chceme, aby lišanské B také postoupilo do druhé ligy.