Přípravy začaly už hezky dlouho předem. Maso se musí pořádně naložit a uležet. Každý soutěžící dostal pět kilo krkovice a dvě kila bůčku. Už v pátek celým Krakovcem vonělo uzené. To aby v sobotu bylo akorát připravené do soutěže.

Večer se všichni sešli v Restauraci Pod hradem. V soutěži se utkalo pět pánů: Petr Jelínek, Josef John, Frank Schroder, František Zrůbecký a Ladislav Titlbach. Většina z nich soutěží opakovaně. „Snažíme se zlanařit i ostatní, ale ti se zatím vymlouvají, že udírnu testují, zkouší, aby byla nejlepší. Doufám, že už se příštího ročníku zúčastní,” řekl Milan Keler, ředitel soutěže.

Pravidla
Soutěž má samozřejmě svá ustálená a přísná pravidla. Nejdůležitější je to první: zúčastnit se může jen ten, kdo má velmi blízký vztah ke Krakovci. A také už uzeným někoho hostil a ten nenavštívil WC více jak šestkrát za dvacet čtyři hodin po dobu pěti dnů po sobě jdoucích.

V restauraci každé maso dostalo číslo, nakrájelo se a pětičlenná porota hodnotila jednotlivé očíslované vzorky.
„Porotce vybíráme různé. Tentokrát naše pozvání přijali manželé Váchovi. Paní Šárka je výtvarnice a režisérka. Pan Milan je akademický sochař a autor sochy mistra Jana Husa na Krakovci. Dále do poroty usedl řezník Josef Lev, provozovatel restaurace Rostislav Menzl a z diváků Jan Fábry,” vysvětloval Milan Keler.

Porotci známkovali jako ve škole od jedné do pěti vzhled, vůni, chuť, barvu a strukturu u bůčku a krkovice dohromady. Rozhodnout o nejlepším nebylo vůbec snadné. Protože jak mezi nimi zaznělo, kvalita uzeného se vyrovnává a rok od roku je lepší. I tak to není snadné, dobře vyudit.

„S masem se musí člověk doslova mazlit. Dřevo na uzení musí být tvrdé, suché, bez kůry. Mokré mu dá štiplavou chuť. Pozná se i maso z jedné udírny, nebo také sprchované maso. To znamená, že se kousky před uzením ponořily do vařící vody, aby se zatáhly,”prozrazoval některé fígle řezník Josef Lev. Nejednolitá barva a zelené fleky na uzeném prozrazují, že bylo špatně naloženo.

U všech porotců vyhrálo uzené s číslem tři, takže Udičem roku se stal Petr Jelínek, starosta Krakovce. Odnesl si diplom Udič roku 2011 a něco k uzenému - dárkové balení piv. Ostatní udiči dostali čestné uznání a pivo.

Po soutěži přišlo to nejlepší. Výborné uzené se rozkrájelo a ochutnávala celá hospoda. K tomu se podávala čočka nebo chléb a domácí kyselé okurky, které soutěžící přinesli k dobru.

Komu se snad maso přejedlo, mohl si zakousnout domácí moučníky. Výběr byl pestrý. O ten se zase postaraly místní ženy. K dobré náladě zahráli Jirka Králíček a Pavel Beran.

Jak udí maso Udič roku Petr Jelínek?

„Je to jednoduché. To se vezme maso, nakrájí se, naloží , vyudí se a pak se to sní. Recept se u nás dědí z generace na generaci. Já ho mám po dědovi. Je úplně jednoduchý. Jenom se solí, bez dalších příchutí. Udil jsem v pátek celkem jedenáct hodin na švestce a buku. Udím, co bydlím na Krakovci, třiadvacet let. Naučili mě to rodiče mé manželky. A udím hodně. Pro některé své kamarády. Když si chceme udělat hezký večer, tak si zkrátka vyudíme. Stačí jenom nápad. Používám různé maso, ale podle mě je krkovice a bůček nejlepší maso. Vyudit se dá i kotleta, ale ta je suchá.”