Zavzpomínat si na svá studentská léta přijeli na chmele do Přílep. Tady totiž v sedmdesátých letech celá třída ze Střední ekonomické školy v Resslově ulici (nyní Obchodní akademie Edvarda Beneše na Praze 2) ručně česala chmel.

Za všechny tehdejší studenty vzpomínla Lenka Soukupová: „Tehdy do Přílep jezdila jen naše škola. My jsme tu byli v letech šedesát devět až sedmdesát tři. Nejprve jsme česali ručně, kluci pak začínali na česačkách.“

Kolik tenkrát paní Lenka načesala věrtelů, už raději nevzpomíná. Nejkrásnější byly pro všechny česáče soboty a neděle. To totiž za nimi přijížděly na pomoc rodinné kombajny.

Zelené zlato tady třída pomáhala sklízet po celou dobu studia, dokonce ještě před prvním ročníkem a kluci, co byli na česačkách, přišli ještě po maturitě.
Tenkrát spaly holky na statku u Kutílků, kluci pak v baráku vedle. Nyní se ubytovali v domě na konci vsi.

„Vesnici jsem poznala, ale tu ubytovnu už ne. Ve dvoře stál krásný historický kočár, ten už tam dneska pochopitelně není,“ vybavila si paní Lenka.
I když tenkrát bylo o kulturní vyžití mládeže postaráno v každé vsi, utíkali profesorům do Kněževsi. A to i přes to, že nesměli opustit hranice obce. V Kněževsi prý byla kultura hodnotnější. Na zeď tehdejšího národního výboru se promítalo kino. Jezdili sem také umělci, Václav Neckář, Helena Vondráčková.

„Největší dobrodružství bylo samozřejmě randění a schovávání se v parku,“ přiznala s úsměvem Lenka a celou akci pochválila:
„Je to pěkný nápad, uspořádat ruční česání a zase si pěkně zavzpomínat.“ Ruční česání se líbilo i její dceři, kterou vzala s sebou: „Je to pěkný zážitek. Možná škoda, že my jsme nic takového nezažili.“

Z celé pražské třídy letos přijelo na chmel šest česáčů. Spolužáci se stále scházejí téměř každý rok. S nápadem přišel jeden z nich, když se byl před dvěma roky v Přílepích podívat.

„Škoda jen, že vyhořela ta naše ubytovna,“ zalitovali muži. „Jinak jsme to tu celkem poznali, je tu hezky. Příští rok sem přijedeme zase,“ shodli se všichni večer po práci u vychlazeného piva.