„Fotografování je pro ně hra a při ní na své umělecké pouti stoupají výš a dál. Přitom stále zůstávají svými, neřízenými, inspirováni nejbližším okolím. Jejich fotografie je živá, vtipná, oba se nebojí moderních výtvarných prostředků, jsou to úspěšní lovci okamžiku,“ charakterizoval oba zakládající členy Amfory ředitel Rabasovy galerie Václav Zoubek.

Slova se ujali i oba oslavenci. Pavel, ač mladší, promluvil jako první a vtipně seznámil nabitou výstavní síň na radnici s tím, jak šel čas a s ním se měnilo jeho fotografické nádobíčko.

Nejprve si se vším na fotoaparátu musel poradit sám, to byl manuál. Následoval poloautomat, ten už leccos obstaral za fotografa, a jak stárne, postupně přivítal přístroj, co si sám zaostří. A ten současný aparát má dokonce vmontovánu zbraň proti třesoucím se rukám, je vybaven stabilizátorem. Na kytičky a broučky Pavel nemá nervy ani znalosti, od fotografie jen požaduje, aby měla duši, vtip, aby divák poznal, proč vznikla.

„Věřte, že jakmile si člověk zavěsí na krk aparát, dívá se na svět jinak,“ řekl a v rychlosti ještě provedl návštěvníky svojí expozicí.
Petr se na své výstavní polovině zaměřil na takzvané fotky z ulice, navíc z pražské. „On když člověk jde do důchodu a práce mu najednou zmizí z obzoru a hlavy, může se najednou Prahou jen tak projít, postát a náhle vidí, čeho by si jinak ani nevšiml. Proto si taky myslím, že se moje fotky obejdou bez popisek.“

Václav Zoubek popřál oběma okřídlené fotografické „dobré světlo“ a taky dlouhé zdraví a řekl, že vlastně už dnes se všichni těšíme na další výstavy po pěti letech a po deseti a…

V závěru se výstavní síň proměnila v koncertní a taneční sál. Přálo se, fotografovalo, hrálo a zpívalo, a to v režii samotného oslavence – Petra Nejmana. Ale zazpívali si i oba a přidal se také mladší bratříček.

Výstava je plná laskavého humoru a vtipných postřehů, jak je vnímavému fotografovi nabízí život, a Rabasova galerie k ní vydala vtipný katalog. Končí 9. října.

Autor:Ivo Mička