Jeden z prvňáčků právě přijímal od maminky rady, jak používat roušku a jak reagovat, pokud by se mu motala hlava, když po chvíli před rodiče a děti předstoupily třídní učitelky, které si prvňáčky a druháky v pětiminutových intervalech postupně odváděly a uvítaly je opět ve třídách. Ve třídě 2. A chyběly celkem tři děti, z toho dvě právě kvůli povinnosti nošení roušek po celou dobu vyučování. Třídní učitelka Libuše Martínková byla pochopitelně ráda, že se její svěřenci opět vrátili do lavic.

„Určitě mě těší, že se s dětmi vidím opět naživo, protože učení přes počítač je u malých dětí velmi složité, u těch starších je to přece jen něco jiného. Takto malí žáci potřebují pomoc rodičů a ne u všech to fungovalo stoprocentně, i když se většina snažila,“ říká Libuše Martínková, která si zároveň uvědomuje, že následující dny nebudou vůbec jednoduché.

„Učení v rouškách bude pro děti i pro mě velice složité. Učit se v nich celý den nebude nic příjemného. Ono to bude složité i pro mě, protože mluvit celé dopoledne do roušky asi nebude nic příjemného, navíc si myslím, že se budeme i hůře slyšet,“ myslí si třídní učitelka 2. B, která si zatím nedokáže úplně představit, jak budou děti tuto složitou situaci zvládat.

„Každopádně se budu snažit, protože máme tělocviky, s nimi chodit alespoň jednu hodinu chodit ven, aby se nadýchaly čerstvého vzduchu. Hodiny stejně nebudou úplně stoprocentní, jako za normální situace a budeme je muset uzpůsobit.“

Dojde na výjimku?

Libuše Martínková proto doufá, že vláda co nejdříve nošení roušek u takto malých dětí omezí alespoň tak, jako tomu bylo v září.
„Stejně se nedá stoprocentně uhlídat, aby si promočenou roušku daly do sáčku a nemávaly s ní někde, čímž se bacily pak šíří. Ale teď s tím nic neuděláme a budeme se s nimi muset smířit,“ uvědomuje si Martínková.

Také její kolegyně Jiřina Daliborová, která je třídní učitelkou 1. A sídlící o patro níž, si moc dobře uvědomuje, že učení s rouškami nebude nic jednoduchého, přesto i ona se na děti velmi těšila. „Mám z toho upřímnou radost, protože první třída je pro děti i rodiče nesmírně náročná a není jednoduché všechno zvládnout. Ale myslím si, že je ještě šance, všechno to učivo procvičit a dohnat, protože jsme ve skluzu,“ věří Jiřina Daliborová, která si jinak spolupráci s rodiči velmi pochvalovala. „Byla výborná, všichni se připojovali, všichni pracovali, samozřejmě v rámci možností. Některým dětem šlo učení lépe, jiným hůře, ale tak už to bývá. Rodiče ovšem byli bezvadní, pomáhali a dělali maximum,“ upozornila.

Jedním z rodičů, kteří přivedli děti do školy, byla i Pavlína Gabriková, maminka malé prvňačky. „Prvňáci se teprve učí číst a jak se budou přes roušku vyjadřovat, nemám zdání. I malá mi řekla, že neví, jak bude s paní učitelkou komunikovat, ale jinak se do školy těšila a i já jsem ráda, protože si na distanční výuku vůbec nezvykla,“ prozradila.