Snad je to tím, jakým způsobem je celá událost podávána. I my jsme se o ní učili v dějepise, o válce, o transportech, o smrti…To vše jsme se dozvídali většinou jen z výkladů v dějepise, nebo z vyprávění pamětníků, kteří bojovali na Dukle. Také jsme navštívili Terezín.

Ale dnešním žákům je holokaust předkládám prostřednictvím opravdových příběhů lidí, dokumentů a filmů s těmi příběhy. A právě příběhy jsou nejpůsobivější. Jejich sledování děti doslova uzemnilo. Jindy roztěkané, neposedné, teď seděly bez hnutí a sledovaly plátno. Možná se v dnešní klidné a pohodlné době alespoň na chvíli vžily do smutného příběhu a představily si, jak by to vše zasáhlo jejich rodinu.

Je dobré, že si tyto skutečnosti uvědomují. Ale je také dobré, že se rychle mohou vrátit do naší, ve srovnání s tehdejšími událostmi, klidné doby.